středa 1. února 2023

Poslední výstřel: Indiáni versus praporčíci

 

Už máte naplánovaný, co budete dělat v posledním srpnovým týdnu?

Ovšem, že ne. V opačném případě jste autista, plánovací maniak, anebo matka.

Právě dnes nastal zase TEN den, kdy se v pražských DDM v 8 ráno spouští rezervační systém na příměstské a pobytové tábory na celé léto. Je to Den D, ve kterém na rezervační weby zaútočí víc matek, než kolik byste napočítali ozbrojených ruských hackerů před firewallem webu generála Pavla.

Nejsme ani o chlup bezpečnější a důvěryhodnější – máme všechny stejný nekalý úmysly. Zaplácnout za dotovanou cenu aspoň týden z dvouměsíčního bohapustýho volna, proti kterýmu mých usmrkaných 25 dnů korporátní dovolené na celej rok vypadá jako prázdniny objednaný z Wishe.

Všechny máme ostrý lokty a rychlý připojení, protože zhruba v 8.06 je dobojováno a v 8.15 už visí poslední místa jen na táborech modelářů. Výherce bere vše – děcka mají program, kamarády, teplé obědy a jsou propuštěny s koncem běžné pracovní doby.

Jako správný plánovací geek jsem ale debaty nad trávením letošních prázdnin rozvířila ještě dřív.

„Prázdniny, zbláznila ses? Venku nasněžilo.“ pindaly obě děti, ale já zůstala neoblomná. Stačila mi představa parního letního dne, který stráví se svým elektronickým zařízením a k večeru se budou pohybovat daleko přes hranici únosné zpruzenosti a zevláctví.

„Je to jen jeden speciální požadavek. Každý z vás si vybere jeden pobytový tábor.“

„Ještě byste se mohli trefit do jednoho termínu“ dodal Em a oběma nám zazářily oči nefalšovanou nadějí. Týden bezdětní!

Jako první si svůj internační tábor Čičman. Nejspíš vás nepřekvapí, že jde o koňský tábor. Narozdíl od loňské hodinky jízd denně a zbývajících 23 hodin povalování se kolem karavanu jak v americkým redneck seriálu bude ale letošní tábor úplně jiný.

Každý dítě získává jednoho koně, o kterýho se následujících deset dnů stará jako o svýho ráčka poustevníčka. Samozřejmě, má to svá negativa – můžete vyfasovat zatrpklýho mstivýho seniora s hnědýma zubama, meteorismem a zabijáckým dechem po shnilých jablkách.

Anebo taky koňskou verzi jednoho mého bývalého kolegy, který v jednom záchvatu vzteku rozflákal notebook na kusy a v létě se plížil pod stolem, aby dámské části kanclu vyfotil kalhotky. Jednou si objednal si do zasedačky escort, k jeho cti ale musím dodat, že až po pracovní době. Stejně jsem si ale na ten kulatý stůl už nikdy nepoložila svačinu tak bezstarostně, jako dřív.

Součástí koňskýho tábora bude několikadenní putování, o němž vůbec netuším, jak ho naše malá snow flake zvládne. Rozhodně by to ale mohlo mít pozitivní dopad na spokojenost se současnými standardy spaní v dvoupatrové posteli. Taky se počítá s veganským spoluvařením, od kterého si zase  my rodiče můžeme slibovat snídaňové topinky s uzeným tofu rovnou do postele. Praktické dopady plánovaných lekcí lukostřelby zatím nemám rozmyšlený. Ale myslím, že všichni máme v hlavní otázce jasno – v podstatě jde o rekvalifikační kurz na indiána.

„Já bych věděl, co bych dělal úplně nejradši a ani by vás to nestálo moc peněz,“ uvedl Žmur poněkud tajuplně.

„Stačilo by mi, kdybych si sbalil kompas, spacák, plachtu a svou příručku SAS a vy byste mě zavezli někam do lesa. Za tejden bychom se sešli na tajnej signál na smluveným místě“ zasnil se Žmur.

„Tak na to zapomeň, to je nelegální“ odpověděla jsem, ale nemohlo mi uniknout, že Em zůstal stále zasněný do představy, že odvezete dítě do lesa jako v klasické pohádce, nebo v jednom ze srdcervoucích příběhu Blesk Týrané Tlapky.

Žmur si povzdechnul, proč jsou všechny příjemný věci za hranou zákona, stejně jako to udělá za svůj adolescentní život ještě milionkrát.

Navrhla jsem mu jako alternativu survival camp, ale Žmur to odsoudil na základě jediného videa, ve kterém se zástup dětí s rozzářeným úsměvem brodil přes potok. „Přehnaně moc pozitivních lidí,“ procedil skrz zuby.

A pak jsem našla tábor, který bych směle označila jako akci, na kterou byste mě nedostali ani za osobní věnování Chrise MbNaba vyryté na zadek zálesáckou kudlou. Military camp.

„Nejdrsnější tábor v nabídce. Nastupuješ s hodností vojína. S jakou hodností budeš odcházet, to už je jen na tobě.“ tvrdí táborový promo a já nevím, jestli mám být v pohodě, nebo se pozvracet z toho, co z mého malého roztomilého chlapečka s blond chmýřím na hlavě vyrostlo.

„To jsme ho rovnou mohli poslat do Chersonu“ povzdychne si Em, když z účtu odfičí tučná částka za vidinu, že budeme mít za pár měsíců doma indiána a praporčíka. Jen si nejsem jistá, jestli lze otrávený šípy versus granáty považovat za spravedlivý sourozenecký boj.



88 komentářů:

  1. Tábory mě vždy otravovaly. Jak ty letní na 3 týdny, tak ty zimní na lyžování.

    V podstatě to zabilo prázdniny.

    Takže díky nim jsem jako dospělej nikdy nejel lyžovat a nikdy si nedal o své vůli ̶p̶o̶c̶h̶o̶d̶ ̶s̶m̶r̶t̶i̶ celodenní výlet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jako malej tábory taky nijak extra k životu nepotřeboval. Zajímat mě začaly, až když člověk mohl opatrně vnořit parůžek do kapradí toho podstatnou měrou naředěnýho dohledu, kterej takový tábory přinášely.
      Ovšem to s mojí zálibou v celodenních výletech nijak nesouvisí...

      Vymazat
    2. Mě začaly tábory bavit, až když jsem na ně začala být pomalu stará.
      A to přesně z důvodu naředěného, resp. na tom posledním táboru v podstatě skoro absentujícího dohledu:) S celodenními výlety to nemělo žádnou spojitost, protože vedoucí většinou popíjeli na základně.

      Vymazat
    3. Heh... Nejezdilas náhodou na tábory, co pro děcka svejch zaměstnanců pořádávala pošta? :-D
      Mívala takovej úhlednej objekt na jihu kousek od Nový Bystřice. Dalo se tam dobře chodit na borůvky, na houby, nebo do Rakouska.

      Vymazat
    4. Čemu říkáte naředěný dohled? U nás pořád stejný. Jen ten poslední tábor byl v SSSR a nikdo by si tam netroufl popíjet na základně. Celkový dojem byl, že ten ekonomickej schod mezi Západem a náma byl směrem k SSSR přibližně stejnej jen na druhou stranu.

      Jedinej zážitek byl, že se tam jedna nechala připravit frajerem o panenství v místnosti s patnácti klukama a pak to běžela probírat vedle do místnosti s dvaceti holkama.

      A.P.

      Vymazat
    5. Naředěný dohled říkám tomu, že na tom táboře je mnohem méně dospělých na jedno díte, než doma u rodičů. My jedináčci jsme tento rozdíl vnímali obzvláště palčivě...

      Vymazat
    6. Aha, tak u nás to byla lehká převaha na dětské straně.

      Ale výhoda to nebyla žádná.

      A.P.

      Vymazat
    7. Ta lehká převaha byla doma, nebo na táboře?
      Na tom, kam jsem jezdil já, měli chovanci převahu ne snad drtivou, rozhodně však značnou.
      ...čehož zvědaví puberťáci dokázali využívat s neuvěřitelnou vynalézavostí a matně si vzpomínám, že i značnou odolností vůči nepohodlí...

      Vymazat
    8. Doma.

      Na táborech to bylo početně pro děti, ale vedoucí byli organizovaní a kontrolovaní z podniku, takže vedoucí taky věděli, že to nemohou až tak flákat.

      Svoboda byla spíš po škole, než se rodiče vrátili domů. Mobily nebyly, ve šťastnějších rodinách ani telefony, takže rodiče ani nemohli zavolat z práce domů, aby věděli, že už je včas doma.

      Vymazat
    9. Poštovní tábory to nebyly, ale myslím, že to mělo co společnýho s ROH jiný šílený instituce.
      Jak jsem psala, svoboda byla poměrně velká, ale když naše táborové vedení vystřízlivělo, přišly krutý tresty za nekázeň. Doteď si pamatuju na kopřivovou uličku, kdy nešťastník v plavkách probíhá uličkou dětí, co ho bičují kopřivama po holým těle, to nevymyslíš...

      Ale proti A.P. asi dobrý, o panenství nejspíš nikdo nepřišel (to by se vědělo, protože by dotyčný pár probíhal kopřivovou uličkou).

      Vymazat
    10. Hlavní vedoucí měl asi padesát let. Do SSSR si nemohli dovolit poslat nějaký třiceletý ucho, i když já je měl radši.

      Ta ztráta panenství byla utajená jen před vedoucíma, takže ulička nehrozila. My to měli v přímým přenosu bez nejmenšího špitnutí posluchačů, holky vedle v místnosti to pak měly tichou poštou od dotyčné čerstvé ženy.

      Možná vedoucí jen předstírali, že nic nevěděj, protože se jim nechtělo nic řešit. To by s ní měli jet někam na gynekologii detajlně prozkoumat, co se všechno přihodilo? Dotyčný frajer byl navíc taky nezletilej, takže na to snad ani zákony nejsou. Možná v SSSR, ale jistě nikdo nechtěl zkoumat zákony SSSR v téhle oblasti a pak o tom referovat na ROH.

      Frajer hlásil, že to bylo na bříško, sice to není nejlepší antikoncepce, ale těhoteství by se provalilo stejně až po návratu, takže na co by si vedoucí přidělávali starosti, když je to vlastně cizí problém.

      Já bejt tehdy padesátiletej vedoucí, tak nevidím, neslyším vůbec nic i kdybych měl uši přilepené na přepážku.

      ----

      Nás na táborech trestali prachobyčejnejma klikama. Jsem za to moc a moc vděčný, víc než tehdy. Docela jsem překvapenej tou kopřivovou uličkou. To nějakej vedoucí musel číst buď Komu zvoní hrana a nebo něco od Marquise de Sade, a trošku se rozparádil.

      A.P.

      Vymazat
    11. Mne zas napadlo, ze tabor v SSSR je urcitym determinujicim zivotnim prvkem - tak trochu jako kdyz mas v rodine brachu s Downem nebo mamu ucitelku. Ale vlastne to bylo v trestech teda daleko ferovejsi. Clovek by cekal rany proudem, nebo 2 dny na samotce v zemljance. Koprivy byly dost necistej trik, protoze te s nima bicovali i tvi kamaradi, a to je jeste mnohem horsi nez ty vysledny pupeny.

      Vymazat
    12. No, až tak mě SSSR asi nepoznamenal, ale člověk si uvědomil, že jinde to je daleko horší. Když někdo nadává na Rusáky, tak nemá ponětí, jak si to vyžrali oni. Nechceš mít postavu jako Rusky asfaltující silnice, věř mi, že nechceš.

      No právě to bičování kamarádama mi připomnělo tu hemmingwayovu "Komu zvoní hrana". Je tam scéna, kde vesničani zabíjejí fašisty a aby se pak nikdo nemohl vymlouvat, že on nic, tak všichni vesničani museli udělat uličku a jejich fašističtí sousedi tam museli projít a každěj měl do nich praštit. Na začátku to bylo spíš takové symbolické, ale pak se vesničani rozparádili a mlátili do nich doopravdy natvrdo, až je umlátili.

      Samozřejmě, že s těma vašima kopřivama to bylo víc soft, protože jste to viditelně všichni přežili, ale kdyby jsi napsala, že se jedna podřekla doma a vedoucí končili na vozejku, tak bych se moc nedivil.

      Ale jsou slečny, které by něčemu takovému nemohly odolat.

      A.P.

      Vymazat
    13. Ono to bylo v době, kdy by si člověk netroufal doma profláknout, že běžel kopřivovou uličkou, protože by to vedlo k neodbytným otázkám "za co?" a k náloži dalšího trestu ještě doma.
      Jinak ano - je to přesně ve škále nepříliš etických psychologických pokusů, v nichž respondenti pro dobro výzkumu ubližují pokusným objektům. Teď jsou tresty na táborech mnohem snadnější disciplína. Večerní líbačka pod vlajkou? Jsi do konce týdne bez tabletu a nepošlem ti ani dodatečně ty ikonický fotky na Instáč ze stezky odvahy. Navíc tě vyřadíme z přátelů skupiny Zelený údolí, joudo...

      Vymazat
    14. No, dneska to je spíš: "Vy se líbáte pod vlajkou?! On je bílej kluk, vždycky byl kluk ?! Děti moje... nechcete pizzu? "

      A.P.

      Vymazat
  2. Podle Tvých nenápadných indicií jsem si to našla - no, zadarmo to není, ALE! máš v ceně mj. pojištění vojína proti všemu a proti všem. Domů se Ti vrátí zocelený ochránce žen a dětí, no nekup to! V týhle době...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakože za něj nedostanu jen sadu ručníků jako matky v Rusku? To se vyplatí!

      Vymazat
    2. Ne. Dostane je on, aby do dalšího života vykročil jako správnej frůd, kterej ví, kde má ručník. :-D

      Vymazat
    3. Ručník je zrovna kus textilu, který se z táborů zpravidla vrací zcela nepoužit.

      Vymazat
    4. To mi připomíná jednoho spolutáborníka, který kombinaci absence matky, nízkého počtu zabalených ponožek a vysokého počtu dní pobytu, řešil tak, že si napřed bral každý den čisté ponožky a když došly, očichával ty použité a vybíral ty nejméně páchnoucí.

      Vymazat
    5. O Zmurovych prevlekacich navlecich mam pomerne detailni nahled skrz fotky v prirode, ktery pani ucitelka posilala snazive kazdy den. Nejdriv jsen ji podezirala, ze deti nafotila prvni den a prinutila je napsat dopisy, ze stastne dojeli jak vezni v Auschwitzu. Ale po navratu jsem zjistila, ze fakt nosil cely tyden to samy. Jen jeden den svuj ourfit ozvlastnil plastenkou.

      Vymazat
    6. Měl na to nějaké ̶v̶y̶s̶v̶ě̶t̶l̶e̶n̶í̶ výmluvu? Něco jako: "nebyl čas na mondénnosti" nebo "musel jsem zapadnout" nebo "urazilo by to genia loci" "byl pořád poplach" ?

      Vymazat
    7. He he, že jsi toho nevyužila, aby jsi za jeho oblečeni přestala utrácet. Jedny oblíbené ponožky, jedno oblíbené triko, jedny oblíbené slipy, jedny oblíbené jeany a tradá, syn je vybaven na vše. Pere se každou sobotu, to se můžeš učit v posteli, v neděli ráno si to sundej ze šňůry. - Jo a nauč to sestru.

      Včera jsem četl o Bulovce. (Teď když čtu o Bulovce, tak myslím na tebe/vás, protože jsi nebyla jediná, kdo si tam prožil svoje). Nevzpomínali na Heydricha, ale psali o tom, že jim tam záchranka občas doveze bezdomovce a jsou s nima trošku problémy, když už trošku pookřejou. Hádaj se, jsou agresivní, odmítají se mýt (nemyl jsem se už šest let, kvůli vám nebudu začínat) a někteří mají červy. Podle fotek to nejsou skuteční červi, jen muší larvy, ale kromě jedné umělkyně, která tvrdila, že má ráda nemyté kluky, to je pro všechny asi stejně odpudivé.

      Ne každý taky považuje bezdomovkyni páchnoucí močí za ideálního spolunocležníka. Už mi ta Bulovka taky přijde docela děsivá. Heydrichův duch tam asi taky musí trpět.

      Tak by třeba stálo za to tam někdy přivést syna a trochu ho s nima seznámit, ať si vyměňují zkušenosti o zbytečnosti hygieny.

      A.P.

      Vymazat
    8. Tahle sorta pánů a dam ale bude radostí asi ve všech pražských špitálech. Možná, že na Karláku jich skrz strategické umístění bude ještě mnohem víc. Toho bezďáka s červavou nohou jsem měla taky tu čest někde vidět. Přitom se muší larvy používají jako efektivní řešení pro nekrózu tkání, protože ty larvy prý neomylně sáhnou po zralým shnilým masíčku, zatímco zdravé tkáně nerady. Takže takovej rumovej Lojza se přijde na Bulovku pochlubit experimentální léčbou, za kterou se ve švýcarskejch sanatoriích platí v židovským zlatě a odměnou mu je kyselej obličej staniční sestry a peroxidovej výplach. To se pak nedivím, že svý další části těla nechce ani ukazovat, natož si na ně nechat aplikovat další oplachy.

      Vymazat
    9. Tohle byl asi jinej, protože podle fotky ty červi žili v hrudním porostu. S tím, jak jsou někteří bezdomovci cítit, jsem se divil, že neodlézali i oni.

      Honem dorůst, zakuklit se a odlétnout jako moucha někam na zdravější místo.

      Kamarád

      Vymazat
  3. ...neni to tak dlouho, co mi na FB opakovaně padalo pod nohy upozornění na letní tábor vojenskýho střihu (pořadatel nějaký AVZO) od chlapíka, co sloužil v SOG a mě něco odkrouceno v A-stánu...
    Ale když už to máte vyřízený, tak nic, no... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, pozdě - platbička už odletěla. To mu ani nebudu říkat. Jako ono je jinak stejně možný (a já tajně doufám), že to bude spíš tábor, po kterým si to s armádou nejlíp celoživotně rozmyslíš. K tomu bude mimochodem stačit málo - hojná účast extrovertních chlapců s vedoucími sklony. Žmur tam zůstane zahrabanej v zemljance s batohem kradenejch konzerv jako největší prepper!

      Vymazat
    2. No nebudem si lhát, armáda neni instituce vhodná pro silný svobodomyslný osobnosti :-D
      Tedy většinou. Výjimku tvořej právě hipíci od speciálů, který maj většinou vcelku vysokou míru autonomie a takový ty základní vojenský dovednosti, jako je leštění bot z broušený kůže do zrcadlovýho lesku, případně oholení tak hladké, aby se na tváři nekrčil cigaretovej papírek...? Tak na ty se tam většinou tak jako docela sere. Jenže když chce člověk na pravidla srát, musí je nejdřív znát, takže málokterá armáda si ke speckám někoho pustí z civilu... :-D
      Ovšem z toho, co píšeš, mi vychází, že si to, spíš než Žmur, s tou armádou rozmyslej ti extrovertní chlapci s vedoucími sklony... :-)
      Takže se pokusim si vzpomenout příští rok a ve vhodnou dobu ti pošlu odkaz...;-)

      Vymazat
    3. Hele já pořád doufám, že to bude jako nechat hocha vykouřit krabičku cigaret bez filtru a pozvracet se. Nezlobila bych se. Já bych ho nejradši viděla někde na LARPu, ale s tím už jsem se vnucovala a jen vyvrátil oči. Jen si tedy sama pro tlumení případných nadějí na absolutní znechucení připomínám stejný postup na loňském koňském táboře, který na Čičman zapůsobil zcela opačně.

      Vymazat
    4. Ty mu tu zelenou kamizolku nepřeješ!
      ...a takový se teď začaly fasovat nový fešácký barety...

      Vymazat
    5. Teď jsou v TV reality show o SAS. Je fascinující, jak je baví se koupat v mrznoucí vodě, plahočit se krajinou na pokraji vyčerpání nebo padat do vody po zádech z útesu.

      Cizinecká legie má ke všem těmhle zábavám ještě kurz předpisového žehlení puků na přehlídkovou košili. Trvá to asi 45 minut a podle všeho to je jedna z nejdůležitějších věcí ve vesmíru.

      Žádná ženská neutírá miminku zadek s takovým soustředěním, jaké věnuje legionář žehlení své košile.

      A.P.

      Vymazat
    6. Galahad: Stejne tam budou spis helmicky, aby se nemusely pred rodici vysvetlovat ty neprijemne nehody s granatem (viz gif z Kralicka JoJo dole)

      A P. Prirucka SAS je na cestnym miste Zmurovy policky. Ale s tim zehlenim by bez treningu pohorel. Mne se rozbila zehlicka pred 10 lety a dosud jsem se nevzchopila na nakup novy. Myslim, ze uz to ani neprijde.

      Vymazat
    7. Ta reality show o SAS je vcelku dobrá. BBC to točí od roku 2015, každou sezónu jinde a ty talentovky tam vedou veteráni, co maj ve vybranejch dovolenkovejch destinacích středního východu odkrouceno dohromady tak sto let.
      Ale o něco víc mě bavila show Bad lad´s army. Taky britský, stylizovaný do podoby základní vojenský služby v padesátejch letech. Ve srovnání s těma SASankama bylo tohle takový míň samožerný.

      Vymazat
    8. Psice

      Já jsem taky neměl žehličku, rozbila se. Přitom jsem žehlil docela rád, ale nebylo na to stejně dost času, tak jsem přešel na trička. Pak jsem si koupil žehličku v akci, za tu cenu se hodí, i když ji nepotřebuju. Takovou malou, ale šikovnou. Jen ležela na polici bez hnutí nějakej ten rok, tak se trochu přilepila, ale už je to zas dobrý.

      U SAS žehličku Žmur potřebovat nebude, jen v cizinecký, kam se asi nechystá. Ale byl by to pěknej dárek třeba k narozkám. To blaho mít vzadu na košili ty správný puky?

      Ale jestli Žmur někdy něco zapomene, tak Legie dělá to, že dotyčný všechny svý věci musí vynést ven, vyrovnat je vedle sebe, vše se zkontroluje a pak se to zas nanosí zpět. Tím se z vteřinové prkotiny (např. nemám tužku) stane událost na celé odpoledne a člověku jde to myšlení na tužky pak úplně samo.


      Galahad

      Hlavní rozdíl je prej v tom, že v normálních SAS ti dají úkol a pak se o tebe nestarají. Je na tobě si poradit. Jenže to by byla hovno show.

      Bad Lad's Army vůbec neznám. Na čem to běželo?

      Já viděl návrat do padesátek na téma základka. Zpovykovaní smradi, jejichž směrem se nesmělo ani dýchnout tam měli v podstatě normální režim, jen tresty byly ve formě kliků. (Ve skutečnejch padesátkách ještě měli vejprasky, jak je vidět v The Wall.) Ale i s těma klikama to taky fungovalo.

      Co jsem viděl byl přijímač do Navy a výcvik do Royal Marines. V přijímači pro NAVY byla i jedna holka, co chtěla dělat pro Navy zubařku tím musela projít, než šla za jejich prachy studovat. Tam měli i komoru, kterou mohli zvenčí různě naklánět a plnit vodou, aby měli co nejreálnější představu, jako to vypadá hledat východ v potápějící se lodi.

      Nejvíc mě fascinovalo, když byl poslední den, už jen rozdání baretů před rodinama a jeden z těch kluků si volal s rodinou. Problém byl, že oni měli zakázáno s rodinama telefonovat a někdo ho při tom viděl. Nikdo to nepřehlédl a tak se o tom jednalo v samým vedení toho tréningovýho centra, co s dotyčným a protože byl jinak šikovnej a snažil se a byli s ním spokojení, tak mu milostivě dovolili, že si celej ten kurz může dát v příštím kole znova od začátku.

      Angličani se celkově věnujou každému detajlu.

      Když už se teda snažej, protože jejich druhej extrém je odfláknout, co jde.

      Takže vyrábí Rolls-Royce, Bentley, Jaguáry a Aston Martin a na druhý straně byl třeba Rover, co koncem devadesátek vypadal jak průměrný sedmdesátkový auto. Teď z něj je teda jen značka, co držej aby ji nepoužíval nikdo jinej.

      A.P.

      Vymazat
    9. U SAS ti daj úkol a pak se nestaraj (což je super show, když "držíš volant". Kvůli tomu se už 20. rokem neumim pustit PC hry Hidden and Dangerous 2; druhoválečný SASanky, úkol a mapa cca kilometr čtvereční, na kterym si mužeš dělat doslova, co chceš. Že děláš píčovinu poznáš podle toho, že tě někdo oddělá) až po tom, co tě k nim milostivě vezmou. Což nějakou dobu trvá a jen to výběrový řízení je zcela mimozemský peklo, kterym málokdo proleze... A jestli si dobře pamatuju tu reality show, tak ta si hrála právě na ten přijímač, ne na ostrý nasazení... A i ten přijímač zkrouhla tak na čtvrtinu času, takže z každý správný vychčijády toho ty televizní rekruti dostali jen trochu ochutnat...
      Bad lad's army jsem já osobně viděl pár dílů na youtube, jinde jsem to nehledal...

      Vymazat
    10. Vysvětlete mi prosím vás někdo, k čemu potřebujete mít v cizinecký legii vyžehlený puky? To jako - "pardon, sice nejsem Francouz, ale svůj deficit charisma doháním tady přes ty puky. No jen si sami s úhlometrem zkontrolujte, jak jsou rovné a ostré, narozdíl od zmuchlanejch frantíků". Tak buď to musí mít vyžehlený jen kvůli tomu, aby se jim lidi posmívali? "Hele na toho blbečka s pukama jak dráty, pojďte holky radši za opravdovýma vojákama..." Nebo teda naopak "jsme drsný chlapi, před kterými nepřátele padají jak mouchy jen pohledem našich ocelových očí, ale holky bacha! Používáme deodoranty a máme vyžehlený nejen puky, ale i spacáky. Chceš to večer vyzkoušet?" A pak teda zůstává ve vzduchu otázka, jestli mají přístup ke zbraním jen když splňují podmínku nažehlenosti, nebo pak v terénu jen bezmocně leží v příkopě a snaží si chránit záhyby na košili. Nebo jestli zároveň chodí do kroužku Extreme Ironing učit se k horolezcům žehlit při výstupu na K2.

      Vymazat
    11. No, můžu to vysvětlit, ale o ženskejch to není.

      Válka je o zabíjení cizích lidí. Vy se snažíte zabít je a oni vás. Je to o život. Vaše šance se silně zvyšují, když můžete tomu vedle věřit.

      Vojáci ve skutečnosti nebojují za královnu, Řím či neposkvrněné početí. Bojují za své kamarády, svoji skupinu, to znamená četu, pluk, marines corps.

      Samozřejmě, že se to i tak vytvoří samo v bojových situacích, ale lepší je to vtloukat do rekrutů hned při přijímači, aby to už v sobě měli připravené. Vysvětluje se jim, jak jsou jiní než ostatní, jak slavně jednotka kdysi bojovala, slavně vyhrávala, slavně prohrávala. Jaké jsou tradice. Zdůrazňuje se věrnost jednotce a že, když to neuděláte pořádně, tak záviset na vás kolegův život, už je mrtvej.

      Taky se zdůrazňuje, jak je důležitý, že pochodují přesně jak se má, i když v každý zemi se pochoduje jinak a jde to mnoha způsobama. Že se zdraví přesně tak, jak se zdravit má a vy máte vykroucenou ruku tím správným způsobem. Že při nástupu držíte zbraň tak jak máte. Že jsou na správném místě nášivky a frčky. Správně pásky na botou, opasek i beret, képi, lodičku. Ne proto, že to má samo o sobě nějaký význam, ale proto, že to musíte mít všichni stejně a že vy si dáváte práci dělat i tyhle detajly přesně, jak se mají a tím dáváte najevo, že to všechno berete smrtelně vážně do nejmenšího detailu, protože vaše jednotka pro vás něco znamená a rovnou to nejdůležitější v životě a tak se na vás dá spolehnout.

      Proto, se ty jednotky musí odlišovat, aby byly vidět všechny ty velerozdíly, že jednou je nášivka 14 cm od ramenního švu, kdežto u těch ménecenejch jinejch jednotek 15 cm a podobně.

      No a legie má jako jednu ze zvláštností nažehlený puky na přehlídkový košili. Konkrétně jsou myslím dva vodorovný nahoře na zádech, ze spodního do téčka jdou tři, na rukávu jdou dva kolem nášivky a pak jsou snad i vepředu dva na každý straně. Na těch zádech to vypadá na tři zlomy na puk. Takový Bentley s mahagonovou palubní deskou mezi puky.

      Tím legie hrdě hlásí ostatním: "I na takovýhle blbosti máme dost času, tak hádejte, jak to máme s bojovými dovednostmi." a samozřejmě si důkladně ohlídá, že tuhle čest si správně vyžehlit košili povolí jen těm, kdo všechno ostatní už zvládli.

      Holkám to hlási, "Vedle legie nic neznamenáš, ale klidně se do tebe vystříkám, když nebudeš dělat ciráty."

      Jo a o SAS se šeptá, že je na konci výcviku análně ojedou. To protože správnej tvrďák se ani tohohle nezalekne, zatne zuby a vydrží to a při případném zajetí se netřese hrůzou ze znásilnění, protože ví, že se to dá vydržet. Ovšem jak jsem řekl, jen se to šeptá a nikdo se jich na to nechodí ptát.

      O ruskejch speciálních jednotkách se už nešeptá nic. Jen všichni skromě řeknou, že jsou nejlepší.

      A.P.

      Vymazat
    12. Tak to jsme se od žehlení dostali fakt daleko. Můj mozek se kroutí jak larva masařky v ráně bezdomovce, aby našel další zkratku mezi žehlením a dobrovolným análním sexem (protože příště už to aspoň nebude tak bolet). Zlatý kopřivy.

      Vymazat
    13. V mý hlavě je také prázdno.

      Myslím, že jsme objevili rychlou a dokonalou meditační techniku. Žádné nemyslete na nic (a za deset let se vám to možná začne dařit). Ale:

      Pomyselte na legionáře žehlícího košili, na SASovu poslední zkoušku a jste tam.

      Teď prožijte tu absolutní prázdnotu.

      A.P.

      Vymazat
    14. Já bych se jen tak trochu autisticky zeptal, proč motáme Cizineckou mezi speciální jednotky...?

      Vymazat
    15. Nemotáme. Je to o TV shows a ne o speciálních jednotkách. Jiná množina.

      Vymazat
  4. No a povedlo se to narvat do toho jednoho terminu? :-)
    Doufám, že ano :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem zapomněla zvýraznit - JE to v jednom termínu!

      Vymazat
  5. Cha cha, tak to se tam Žmur možná potká s naším A., teda záleží na jaký turnus pojede. Přes naší výchovu si nedá vymluvit, že chce být vojenským pilotem…

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je náhodou hezkej cíl. Že držim palce a ať o sebe dbá.
      Drtivý většině lidí, který tohle chtěli, ale nedali, do toho hodil vidle zdravotní stav. Drtivý většině toho zbytku na to chyběl trochu sitzfleisch při studiu.

      Vymazat
    2. No, u nás nastala fáze, kdy začíná dělat téměř zásadně věci, co v naší rodině moc nefrčí. Kromě tohoto army postižení se bavíme ještě o fotbalu, kterej Em nesnáší a já mu nerozumím.

      Vymazat
    3. He he. Vypadá to, že je Žmur jako Princ Charles. Jen zjistil, že tátu otravuje ekologie, byl to jeho nejoblíbenější obor.

      Zkuste jen tak testovně zkoušet doma zesměšňovat Marii Kondo.

      Vymazat
    4. Kondo je špatnej příklad. Prý si pořídila děti a celou myšlenku úklidu zavrhla jako nerealistickou iluzi.

      Vymazat
    5. Bude se hluboce stydět, až nějaká její žačka napíše knihu "Jak mít pět divokých dětí a neustále uklizeno aneb Kondo is over, I rule the world".

      Zní to jako legrace, ale měl jsem spolužáka, u kterýho bylo neustále uklizeno. Vypila se limonáda, sklenička se hned umyla, otřela, uklidila a utěrka pověsila. Jako teenager jsem se tomu trochu posmíval, ale byl jsem u něj jednou, když měl ani ne ročního syna a kluk se napil a zase se šla uklízet sklenička.

      Nedovedu si představit, že by tam nějaké dítě po dosažení 3 let po sobě neběželo hned uklidit.

      Myslím, že by i Kondo zbystřila a začala se učit. U ní to uklízení byla jen osobní vášeň, kdežto u spolužáka to byl rodová tradice, anamnéza či jak tomu říkat a to je daleko hlubší level.

      Dneska si jdu mimochodem koupit dvě její knížky (tu třetí už mám). - Je zábavnější si číst knížky o uklízení,
      než doopravdy uklízet.

      Ale můj největší guru přes uklízení je nějaký psychopatický vrah v cele smrti v USA. Ten vymysel pravidlo "Co nepoužiji během měsíce, to vyhodím." a drží se ho.

      Tak on nemusí mít věci jako vrtačku nebo vánoční ozdoby, ale jinak mě to inspirovalo.

      No a teď mě napadlo, že je to vlastně i dobrá rada do vztahů a manželství. Už měsíc nebyly manželské povinnosti, věci máš vedle popelnic.

      A.P.

      Vymazat
    6. To už je taková akvarelem rozmazaná hranice mezi pořádkumilovností a OCD. Jo a taky by se to dalo aplikovat na kamarády a pokusy o sport. Stejně to všechno neodvratně spěje ke stejnýmu cíli - dosáhnout osvícení sám v prázdným pokoji.

      Vymazat
    7. Skutečný OCDs jsem viděl přes léto v nějaký reality show. V podstatě doma uklízeli uklizený a pak měřili počty bakterií, který to ještě přežili.

      Ale v vlastně byli stejný roboti jako ti špindírové, jen měli nastavenou jinou úroveň čistoty. Neuměli jinak, než to dělali.

      Viděl jsem kdysi v TV jednu meditující budhistku (3 měsíce v kuse a víc) a ještě tam nějaký vybavení měla. Mluvila o tom, jak meditovala a meditovala a jaká to byla (vnitřní) radost, že jí tam najednou pochodoval pavouk a měla tam jakoby živýho kamaráda. (Asi jako když potkáš v černý Africe Němce nebo Švéda a máte pocit, jakože jste potkali souseda z ulice). Pak zas pár týhnů bez událostí.

      A.P.

      Vymazat
  6. Hele Psice, pojdme to rict na rovinu- zivot matky se sklada z malych a velkych cyklu. Ty velky zahrnujou Vanoce (upec,uklid, ukryj darky) a letni prazdniny (jednoznacny ultimate survival, zvlast kdyz absentuje hlidaci babicka).

    Dlouhonozka dnes absolvovala cvicne prijimacky. A me jima hruza, protoze na ten gympl teda jako fakt chce! No jdu se dat na modleni… snad se po prazdninach nezhrouti ani jedna z nas!

    Ps: je to jasny- Kudrlinka nechce nikam, Dlouhonozka na tanecni soustredeni a na prespavacky ke kamaradkam… zlaty kone.

    Ik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím gymplem mě polívá smrtelný pot, jen když si vzpomenu na cvičný testy a Žmurův obličej plný vzdoru. A příští rok ty samý tanečky s Čičman. Ty cvičný přijímačky mi připadají celkem fajn, protože aspoň tady na těch pražských je opravdu dobře nasimulovaná reálná atmosféra stresu a beznaděje. To dá, držím moc palce!

      Vymazat
    2. Prekvapive: Dlouhonozka naprosty klid, vysmata. Ne ze by umela, jen ji to je jedno. Zato chrti zavody nekterych rodicu, holcicky vykrikujici “ja to nedam, ja to nedam”, chlapci s vetou “to bylo loni v narodnim kole olympiady” -to me desilo. Na druhou stranu meli kafe a slusne vybavenou knihovnu :)

      Ale me zas klid prejde, az se podivam na vysledek!
      IK

      Vymazat
    3. Pokud Dlouhonožka v tomhle emočním bahně dovede udržet klid, tak je to větší dar, než studium na jakýmkoliv gymplu:) Vtipný je, že zkoušky sice připomínají náborový proces do CERNu, ale když už tam ty děti jsou, tak to naštěstí fakt není žádná raketová věda. Teda aspoň na tom "našem", určitě jsou ambicióznější vzdělávací podniky:)

      Vymazat
    4. Cvičný přijímačky na gympl? O co všechno já byl v životě ošizenej.

      To je jak v ESOL Cambridge exams. Taky to je formou zaškrtávaček, aby se zkoušení mohli alespoň trefovat?

      Naše přijímačky na gympl byly trapná písemka z látky základní školy, matika a čeština. Ze sta a něco to neudělalo asi 6 lidí, jakmile řekli, že ostatní to udělali, tak se ozvalo ze všech stranu "Hurá" a šli jsme domů.

      Gympl byl moje nejlepší škola. Vždy si na něj vzpomenu, když vidím znělku Big Bang Theory.

      A.P.

      Vymazat
    5. Mne se o gymplu zdaji spis doted obcas nocni mury. Celkove ho ale hodnotim taky kladne, i kdyz jsem tam zazila sikanu (co skoncila, kdyz mi narostly prsa), sileny pubertalni navaly a reparat z matiky. Vlastne to byla svym trvanim moje nejdelsi studium vubec a hlavne v turbulentni dobe, kdy byl kazdej rok uplne jinej.

      Vymazat
    6. Psice, tys probadla z matiky? Seš ještě víc můj vzor. Asi tě začnu stalkovat.

      Vymazat
    7. Šikana je děsný svinstvo na psychiku. S těma prsama máte štěstí. Je to jako najednou dostat asi třicet es. Překreslí to poměry sil.

      Jakej jsi měla gympl, čtyřletej nebo osmiletej? Asi osmiletej podle těch pubertálních návalů.

      Mě šla matika a vědy celkem samy. Trochu jsem se učil, ale spíš jsem dělal jen to nezbytně nutné. Všechny vědy jsou krásně logický a perfektně do sebe zapadaj. Místo tvý matiky mi nešla fránina a ruština. Z frániny jsem jedno čtvrtletí dosáhl průměru 5.00 a z ruštiny jsem odmaturoval jen z totální milosti. Ale asi jsem jedinej, kdo má teď u postele Puškina. V jazycích je spousta nelogickejch pravidel a nikdo se nenamáhal nám je vysvětlit. Daleko později jsem se tu fráninu naučil sám a dokonce mě i nějakou dobu živila.

      Spolužák, kterýmu nešla taky matika, ale nešla ve smyslu, že ve čtvrťáku napsal u tabule y/sin = x, takže se jinak matematicky klidná učitelka se na něj rozeřvala tak, jak jsme to u ni nikdy neviděli a vyhnala ho od tabule (a nejspíš by si dala ráda panáka, na ty emoce), tak na tom samým gymplu nakonec učil matiku, protože mu to teprve na pajďáku vysvětlili pořádně.

      Možná bude z Čičman koňskej řezník a ze Žmura placený mírový aktivista. Takovej Bono v chytřejším.

      A.P.

      Vymazat
    8. Sedmiletej. To byl ten krátký předěl v době, kdy se chodilo na střední z osmičky, než se zavedla povinná 9. třída.

      Ty návaznosti matematiky a aplikovaných věd jsou nápomocná věc jen v případě, že ti nechybí část mozku zodpovědná za základní logiku. Tím pádem u mě byla matika, fyzika a chemie černý trojlístek předmětů, ve kterých jsem byla nevratně prokletá a mohlo mě utěšovat jen to, že jsem nebyla sama. Jazyky se můžeš naučit zpaměti, exponenciální rovnice ne. Pamatuju se, že jsem se nazpaměť učila aspoň ty tabulky sinus/cosinus/tangens/cotangens a citace všech fyzikálních zákonů včetně zajímavostí o jejich autorech, abych v tý bídě zazářila aspoň způsobem medvěda, co umí jezdit na motorce. Na fyziku jsme měli navíc strašně cholerickýho profesora, co absolutně nedával, když někdo nespočítal kladku, nebo blížícího se cyklistu do bodu A. Vždycky se nejdřív přesvědčil, že na chodbě nejsou svědci, pak zabouchl dveře a nás tupce dorazil mnohominutovým řvaním. Navzdory všem příkořím na nočním stolku populárně vědeckou příručku fyziky nemám, abych tím opožděně potrestala všechny ty nepodporující a emočně oploštělé pedagogy.

      Vymazat
    9. Ty jo.

      Připomněla jsi mi jednoho spolužáka. Škola mu moc nešla. Ten se jednou takhle nazpaměť naučil kus z dějepisu a předváděl mi to. Prostě celou stránku, celý to odříkal nazpamět. Jen vůbec nevěděl, o čem to je a já ho pak litoval, co si s tím dal práce a k prdu, protože ho nevyvolali a aby se učil za týden další. Jenže dělat to ve všech předmětech, na to prostě nebyl čas.

      Jakoby udělal print screen obrazovky.

      Já dělal 3D. Pamatuju si jen jednu věc, která je všechno najednou. Pak s tím můžu v hlavě různě operovat, otáčet to, posouvat v čase, zkoušet to v negativu a zpětným chodem. V printscreenu vedu jen data, jména a někdy ani to ne.

      Nebo jsem taky dělal print screen, když jsem se musel učit doslovně básničky. To se ovšem rychle zapomene.

      Když jsem se učil fráninu později, tak to bylo 6 hodin lekce. Takže s ruštinou by to zazdilo víkend a k tomu ostatní předměty, takže by to zazdilo všechno a já bych neměl žádný volno, doma by nesměli otravovat domácíma pracema a spíš mi platit doučování, ať to za mě probádává někdo jinej a servíruje mi jen hotový. Jen měli nějaký zmatený představy, že dítě svěříš škole a ona ti ho vrátí se znalostma, protože to je její smysl existence. Ve skutečnosti to je spíš, že dítě svěříš škole, co mu jde i tak samo, to na něj škola nalepí (asi jako když skleněnou kuličku pomalovanou lepidlem vyválíš ve stříbrným prachu) a pro to ostatní se rozhodne, že chyba je v dítěti. -


      Nechci říkat, že bych tehdy znal logiku, ale když jsem později padl na knížku o logice, tak to bylo "aha, tady někdo popisuje, co dělám". Jen se to vlastně ani nejmenuje logika, protože čemu normální lidi říkají logika a čemu se říká logika tam, kde jí učej, to jsou dvě trochu jiné věci.

      Navíc pak zjistíš, že "odborníci" na logiku nejsou schopni ji používat ani na svůj vlastní obor a zase tam máš spoustu lidí, co jsou ten medvěd na motocyklu s hlavou plnou nepropojených printscreenů. Jen se na rozdíl od tebe mají za zasvěcení znalce a na ostatní koukají jak na blbce. Sice toho moc nevyřeší, ale o to pevněji věří, že to nejde. Že by někde dělali chybu, to je ani ve snu nenapadne. Dokonce je to ani nenapadne, když jim tu chybu přímo ukážeš - to se zaseknou jak chroustající počítač, vidíš na nich, jak se jim to v mozku propojuje, dojdou až k místu, že by měli zpochybnit své učitele, tam se jim začne zhroutit svět a nevěděli by jak žít dál v nepochopitelném světě bez printscreenů, pudem sebezáchovy se teda rozhonou, že učitelé se nemohou mýlit, takže blbec jsi ty, a pak utnou komunikaci jak holka, co se vyspala s příliš chlapama najednou a nechce bejt za děvku.

      To matematika je taková uklidňující. Tam je všechno víceméně pevně dané. Jedna je pořád jedna a rovná se je pořád rovná se. Není možné se splést a jestli ti vyšlo, že 1 se rovná 2, tak tam máš někde chybu a nikdo nemá dost autority, aby to prosadil jinak. Nepromine se to ani Platónovi, protože matematika sama je nejvyšší autorita. Tam se o logice nebádá, tam se logika praktikuje. Čísla jsou bezpečná.


      To ve fyzice už to tak bezpečné není. Pamatuju si, jak jsme došli až k E = mc² a najednou nám učitel řekl, že hmota a energie nejsou to samé i když přesně to ta rovnice říká a říkají to i jednotky. Tak mi bylo hned jasný, že kecá, protože pravidlo, co bezpečně fungovalo 4 roky napříč celou fyzikou, nepřestane fungovat jen proto, že nám se zná divný výsledek. Když jsem pak později slyšel o fyzicích, kteří taky tvrdí, že energie a hmota jsou to samé, tak jsem si taky řekl, že jsem to věděl.

      Logika prostě prochází úplně vším a svět musí být logický, protože jinak by nemohl existovat.

      I "ženská logika" je krásně přehledná, když už ji člověk pochopí. Emoce jsou přísně logické, jinak bychom je neměli. Fotbal je logický. Umění je logické.


      Dokonce si myslím, že i u tebe ta část mozku zodpovědná za logiku funguje úplně skvěle, jen jaksi na pozadí, jak říkají ajťáci. Blokovaná, tak se jen nedostane k tvýmu vědomí.

      A.P.

      Vymazat
    10. Spolužáka, co se učil stránky nazpaměť, jsme na střední měli taky. Ale ten to takhle dělal fakt se všim. Občas z toho bylo při zkoušení veselo, příkladně když se nazpaměť učil okopírovaný zápisky jinýho spolužáka, jehož písmo ale měl trochu problém přečíst. Takže zatimco celýmu světu objevil neutron Angličan Chadwick, tomuhle čendovi ho ukázal Srb Chudevič...
      No... a tenhle člověk dneska dělá leteckýho mechanika a na poslednim třídnim srazu se chlubil, na co všechno má typový zkoušky.
      ...tak snad se na ně neučil stejně...

      Vymazat
  7. Dobrá práce! Tvoje přirovnání mě vždycky totálně odrovnají. Ruští hackeři před webem generála Pavla... skvělý :-D A co se tvých pracovních historek týče, tak to je taková sbírka bizarností, že se až divím, že se to všechno mohlo stát jednomu člověku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje pracovní historky zní skoro jako bojové zkušenosti pana učitele Igora Hnízda z Obecné školy, že? Každopádně postavy jsou fakt reálné, měla jsem zřejmě štěstí na kolegy. Ale zrovna ten z dnešního příspěvku dopadl dost špatně (už bohužel nežije).

      Vymazat
    2. Hele ale aspoň historka by o tom mohla bejt dobrá, ne?

      Vymazat
    3. Bezesporu. Jednou něco sepíšu, čest jeho památce. Ale radši neslibuju, tobě stejně ještě visím tu náruživou sousedku z minulýho bytu.

      Vymazat
    4. Tu už jsem ti dávno velkoryse odpustil... Mimo to já ti dlužim bitvu o mlíko za 9,90,-, takže jsme si v zásadě kvit.
      ...ovšem kdybys o ní něco napsat chtěla, tak se tu budu zlobit ze všech nejmíň... ;-)

      Vymazat
    5. Náruživá sousedka? Bitva o mléko za 9.90 ?

      Mě to přijde jako něco, co se musí stihnout ještě tento víkend.

      Stalone napsal scénář Rockyho za pouhý víkend. Tohle přece musíte stihnout do sobotního oběda, pokud jste dneska v práci.

      Tuhle prokrastinaci přeci musíte překonat.

      A.P.

      Vymazat
    6. Sousedku tedy znovu zaradim na write list, ale pozaduji za to bitvu o mliko!

      Vymazat
    7. Hele ale... nemusim to stihnout letos, viď? :-D

      Vymazat
    8. Jestli je tenhle víkend v jiným roce, tak ne. Jinak to asi bude potřeba.

      Představ si, že tě o tom přesvědčuje Eric Cartman ze South Parku. :-)

      Když tak to napiš schválně špatně, ať pak můžeš říkat: "Já vím, že je to blbě sepsaný, ale když jste na mě tak tlačili."

      Ale vážně... je to trochu jako ve Sněženky a Machři po 25 letech, kde má Suchánek depku, že má dodat scénář a nemá ani nápad.

      Vymazat
    9. Nápadů by bylo...
      ...ale to psaní mi posledních osm let moc nejde...
      ...a před tim taky žádná sláva...

      Vymazat
    10. Galahad: Ale no tak. Nepodceňuj se, ať ti nemusíme přicmrndávat, jak jsi dobrej a jak furt visíme na Mlýnku na maso bez masa a odcházíme smutní a hladoví.

      Vymazat
    11. Tak já bych na to šel obráceně než Psice.

      Napiš to špatně a my tam najdeme všechny možný chyby a tak to bude fungovat jako literární kurz zdarma. Kde to jinde najdeš? Zdarma !!!

      Přeci nejsi hádavej dělňas, jehož největší ambice je, zazářit jako literát dělnické hospody a vyslechnout si kupu lichotek na svá nedotažená dílka a pak soucitného podivu, jaktože to v žádným nakladatelství nechtějí.

      My ti řekneme přesně, proč to nikde nechtějí, na to vezmi jed.

      Ber to jako ta slečna, kterou varovali, že to porno je dost drsné a ona to pustila se slovy: snad to přežiju.

      Jestli chceš spáchat sebevraždu tím, že ti šíleně zkritizujeme tvý dílo, tak to nejde a jestli to jde, pak budeš první na světě a to už se bude sakra dobře vyjímat na náhrobku.

      A.P.

      Vymazat
    12. Psice: Nepodceňuju :-D Mně slohovky šlávaly docela pěkně... Jen jsem to silný období holt měl v době, kdy na ně bylo dost času a já se navíc chtěl předvést před krásnou češtinářkou :-D
      ...ten čas musim dneska dělit mnohem pečlivějc a na předvádění před samičkama mě už taky zas tolik neužije...
      ...a ta češtinářka už nepochybně taky neni, co bejvala...

      A.P.: Však bež kritizovat, smělče... Já si mezitím zkusim ten tvůj poslední odstavec nakreslit, bo napsanej si nejsem jistej, jestli chápu správně... :-D

      Vymazat
  8. "Součástí koňskýho tábora bude několikadenní putování, o němž vůbec netuším, jak ho naše malá snow flake zvládne."

    Kde by se u vás v rodině proboha vzala snow flake :)

    prezi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme všichni vločky, každý jen na něco jiného:)

      Vymazat
  9. Dětem dopřejte, budou mít z čeho čerpat, až vyrostou. A sobě čtrnáct dní bez nich taky, i vy díky tomu můžete hodně načerpat (nemáte-li ovšem doma babičku)... Ale připomnělo mi to dětství před půl stoletím, my jsme se na vesnici vždycky během prázdnin vyučili indiány a stali se podporučíky v záloze, jen jsme k tomu nepotřebovali dospělé. A vlastně ani ty koně. Bezva blog.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zasněné povzdychnutí. Taky jsem byla Rybana a místo koně jsem osedlala otřískaný kolo. Kdoví, třeba jednou jejich děti budou brát jako úplnej úlet jet někam osobně, neb budou tábory provozovaný jako virtuální světy, na který dohlíží AI.

      Vymazat
    2. Jejich děti budou číst o tom, jak mají AI v Číně.

      Tady budou sledovat rozpadající se města něco jako Detroit či koloniální města v Africe.

      Bude to jak Saxonská vesnice v ruinách opuštěné římské pevnosti. Jak ztracené město v Tarzanovi a Mauglím.

      Budou si vyprávět neuvěřitelné příběhy o tom, jak lidi byli na měsíci, jak přes oceán létal Concorde, jak se u nás vyráběla auta a v každém domě byla zavedena elektřina, voda, plyn a internet.

      A.P.

      Vymazat
    3. Možná se na to nebudou muset ptát, protože budou čínský otroci. Někdo bude muset makat, aby bylo dostatek energie pro výrobu všech virtuálních realit, asistentek, sex robotů, socsítí, pikaču čepicí a hologramů Dalajlámy.

      Vymazat
    4. Jsi optimistka.

      V

      Vymazat
    5. Víc se bojím, že nás nikdo nebude potřebovat.

      Něco jako když Belgičany vyhnali z Konga, ubozí černoši pak vytrhali koleje na železnici, protože to je svoboda a přestaly k nim jezdit vlaky a muselo se žít lokálně. Hodně lokálně.

      A.P.

      Vymazat
  10. Komická příhoda dnešního dne, určitě se dneska nikomu nic zábavnější nestalo.

    Vypral jsem si a z těch příjemně huňatejch ponožek visela ta pružná niť, ze který byly uštrikovaný. Ono se to v tý pračce vždy někde zachytí a vytáhne.

    Tentokrát jsem to nenechal na potom, ale rovnou jsem si vzal nůžky, že visící kus odstřihnu ještě než to dám sušit.

    Vezmu nůžky a šmik, ustřihl jsem neopatrně niť i se špičkou ponožky, takže tam je daleko zajímavější díra, než ty, co tam prodrápe nehet na palci. Tak jsem je hned obě ponožky vyhodil. :-)

    A teď jdu vážne pro tu Kondo.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, a to je zrovna škoda vyhazovat. Z toho se dá vyrobit spousta věcí - gumičky do vlasů, ozdobný povlak na flašku, svěrací kazajka pro křečka nebo ponožka do sandálů. Já si jednou rozstříhala nový tričko při pokusu otevřít obal, ve kterým bylo zabalený a nešlo z toho udělat vůbec nic.

      Vymazat
    2. Že bych je šel ještě vyhrabat z koše?

      Léčebnu pro křečky to nemám, do vlasů bych si to nedal, flašky jsou nejhezčí jak je prodávají, ale já s ponožkama dělám to, že je používám jako uklízecí žínku. Postříkám vanu CIFem a ponožkou na ruce se to krásně umyje a až začne vypadat divně, tak jí vyhodím.

      Kde to tričko bylo prostřižený? Ja jedný bejvalý kdysi kupoval umělecky prostřižený trička. Tehdy to byla nejlepší značka (Morgan), tam měli plno super věcí. Pak změnili návrhářku a byla to venkovská nuda.

      A.P.

      Vymazat
  11. Je to opravdu lákavý zážitek, ale přesto asi odolám a dám v posledním srpnovém týdnu přednost tradičním Dobřichovickým vinařským slavnostem :-).

    OdpovědětVymazat
  12. Doufám, že to nebude něco jako West Point v románu šedá Uniforma...Co jseš vojíne, úplný...(Cvičili je spolužáci o rok starší)...

    OdpovědětVymazat