pátek 5. dubna 2024

Letecká příručka přežití: Andyho výzva

 

Víte, kdo je největším distributorem knih v Česku? Nejsou to Megaknihy a dokonce ani Luxor. Ty největší prodeje se odehrávají pod zástěrkou škol. Naše děti fasují několikrát za rok tištěný katalog knih. Lesy umírají, strakapoudi padají do jehličí, vzteklý lišky koušou dřevorubce. Ale sere pes. Děti zkrátka musí mít svůj papírový katalog knih s objednacím lístkem jak z devadesátek, kde zaškrtáváte tužkou a posíláte prachy po učitelce.

Prd jsou mi přitom platný moje řeči, že máme knihovnu hned vedle baráku, a že se nám domů prostě žádný další knihy nevejdou. Pro ilustraci, já jsem svou knihovnu po stěhování zploštila na jeden regál poličky. Jako fakt mám vyhodit i svou Annu Kareninu jen kvůli tomu, abychom mohli vlastnit Hříbátko Lumpíka?!

Jako správná macecha jsem tedy děti podrobila hnusný volbě. Tentokrát si mohou vybrat knížku, ale vyřadí za to jinou. Slibovala jsem si od toho, že se zbavíme nostalgických leporel, což se nestalo. Do dětské knihovny ale zamířila dvě díla s přesahem: Můj koňský deníček a Letecká příručka přežití.

Prosím vás, neptejte se mě, co dělá v seznamu školní literatury příručka přežití. Nutí mě to k myšlenkám na postapokalyptickou budoucnost přetékající pečenými veverkami na klacku nad ohníčkem z jaderného reaktoru. A to ještě ani nevíte, že Žmur si tuhle příručku vybral jen kvůli tomu, že mu nebylo umožněno objednat si Bojový manuál. Obsahuje totiž chvaty, kterými nás může během 10 vteřin zabít a naporcovat do mrazících pytlíků.

Možná si ještě vzpomenete na Žmurovu vojenskou příručku přežití nebo Manuál, jak sbalit majora. Letecká příručka tak symbolicky uzavře temnou trilogii, jak přežít na úkor desatera, dobrého vychování a ostatních živých druhů.

Autor příručky není uveden, což tuhle publikaci zahaluje do dráždivého tajemství. I naprostým začátečníkům v oboru military literatury a SAS ale neunikne, že jím musí být legendární Andy MacNab.

Andy byl pohozen v igelitce před londýnským špitálem a jeho dětství poznamenalo pár ošklivých konfrontací se zákonem. V 16 narukuje do armády, protože chtěl lítat vrtulníkem, na což však „nemá talent ani vzdělání“. 

„Leda bys tankoval palivo“ krčí prý bezradně rameny jeho výcvikový instruktor. Lepší životopis pro spisovatele letecké příručky přežití prostě nevymyslíš!

1. Havárie

„To dáš, natřeš jim to, ještě bude instruktor čumět“ křečovitě drží Andy knipl helikoptéry a snaží se pomocí sebepovzbuzování nabrat výšku. Vojenský vrtulník, přetížený jeho nadváhou, hrozivě zavrávorá nad přilehlou rezidentní čtvrtí a padá do nedalekého lesíka.

  • Identifikovat nepřítele a všímat si jeho činností.
  • Uskutečnit kroky k vlastní ochraně za použití zbraní hromadného ničení – jaderných, biologických a chemických.
  • Maskovat se. Pamatujte, že vás může prozradit i tělesný pach.

Andy nemusí přemýšlet dlouho: nepřítelem je celá vojenská posádka v čele s instruktorem Lawrencem, zpochybňující jeho přirozený talent. Škrtne sirkou, odhodí ji do řídkého lesíka směrem ke kasárnám a vyválí se v zaječí mršině, aby zamaskoval vlastní pach. Zdatně vyhází vnitřnosti a vykuchaného zajíce si narazí na hlavu jako maskovací čepici.

2. Najdi spojence

  • Zpívejte chvalozpěvy nebo vlastenecké písně.
  • Milujte sami sebe.
  • Radujte se z toho, že bez ohledu na to, co se děje, Bůh vás vidí.

Když Andy přesně podle příručky uspokojí sám sebe za zpěvu „God Save the Queen“, snaží se setřepat poněkud nepříjemný dojem, že ho Bůh viděl a přetavit ho v radost. Během přípravy čaje z mravenců a jehličí i jeho nepříliš bystré oči za tlustými dioptriemi zaznamenají pohyb v mlází.

Neohrabaný Andy sice postrádá mrštnost predátora, zato skvěle hází šutrama. Být londýnským sirotkem z igelitky vás to naučí. "Vžžžžm, dchch," ozve se tupá rána. Po pár minutách přiběhne zadýchaný Andy a identifikuje ve své oběti vojenskou kuchařku Alice. Matku instruktora Lawrence.

3. Zdravověda a hygiena

  • Šok: Ošetřete poranění, zamezte ztrátám tepla.
  • Vši, blechy a štěnice chyťte a rozdrťte (včetně larev).
  • Vlasy je dobré mít ostříhané. Zabráníte tak šíření parazitů a bakterií.

Paní Lawrencová se probere z bezvědomí přesně ve chvíli, kdy jí Andy stříhá slušivé mikádo. „Panebože, Andy! Tohle je skandál, kolikrát jsem řikala, že se těch vašich pitomejch cvičení posádky nebudu účastnit?! Jen jsem šla nasbírat pár borůvek do koláče… a co je tohle za hnus?“ ukazuje štítivě na ešus vedle sebe.

„Rozdrcené vši a hnidy, madam. Měla jste jich plnou hlavu a budou se nám hodit do polévky. Teď, když jsem vás zachránil a odparazitoval, můžeme spolu sdílet lidské teplo. Jste mým válečným zajatcem a jednou o tom napíšu knihu!“

4. Potrava

  • Modré a černé plody jsou obvykle jedlé, zatímco polovina červených plodů je jedovatá.
  • Uchování potravy: Jednou z možností je nechat ulovená zvířata žít.

Únos kuchařky se ukázal být strategicky úspěšným tahem. Paní Lawrencová se naučila zadělávat ze směsi borůvek, hnid a jehličí báječný nákyp.

Po večírku, kdy vypili odvar z červených bobulí, Andy píše do konceptu příručky: 

„Na Alice působí bobule obzvlášť povzbudivě. Ten večer mi slíbila, že mě adoptuje a došlo k pokusu o nekonsenzuální sexuální akt. Od znásilnění paní Lawrencová upustila jen proto, že jsem si odmítl sundat zaječí čepici. Příště použít pouze polovinu červených plodů pro bezpečnou výměnu důvěrností bez afrodiziakálních účinků. Díkybohu za zaječí kožku!“

Druhý den byla paní Lawrencová nevrlá. Kromě jistého zklamání z večera se v ní zjevně nahromadila i beznaděj z faktu, že Andy nezvládne ulovit a zabít zvíře. 

Když jednou do vykopané defekační jámy spadne srnka, Andy ji pojmenuje Bambi. Od té doby se plíží po lese Andy se zaječí čepicí, za ním pochoduje věčně nespokojená paní Lawrencová a jako třetí poskakuje ochočená Bambi na vodítku z parašutistického provázku.

5. Únik před nepřítelem

  • Odeberte se na území přátelského, nebo aspoň neutrálního státu.
  • Nikdy na sobě nenoste předměty, které se lesknou, například hodinky, brýle a propisky.
  • Maskujte se a koleje překonávejte vleže, tělem rovnoběžně s kolejí a tváří dolů.

„A co kdybychom se stavili za ségrou do Cornwallu?“ navrhne jedno obzvlášť deštivé ráno paní Lawrencová. Andy ji podrobí přísnému odbojovému výslechu a sestru Mitchell následně schválí jako bezpečný úkryt – zejména po ujištění, že volí labouristy a je to přírodní zrzka.

V rámci bezpečného přesunu Andy i přes Aliciny protesty rituálně zlikviduje všechny lesklé předměty včetně propisek, zlatých náušnic a svých vlastních brýlí, bez nichž je skoro slepý.

„Že se na to už nevyserem. Vopravdu musim ty koleje přelejzat vleže?“ ptá se paní Lawrencová, kterou Andy z maskovacích důvodů obalil větvičkami keře.

„Je to klíčové, Alice. Přece naši misi neprozradíš těsně před koncem!“ šeptá Andy přikrčený vedle kolejí.

Strojvedoucí uhánějícího rychlíku měl v tu chvíli pocit, že se zbláznil. Lokomotiva se nezadržitelně blíží k překážce na trati: na kolejích leží keř. Nalevo od kolejí stojí překvapená srnka a napravo se krčí zajíc s předníma nohama nahoře, jako by se vzdával. Ubrzdit to už nešlo.

Od té doby žije Andy s Bambi o samotě v ústraní a stal se slavným spisovatelem vojenských příruček. Když tenkrát v lese přiotrávil paní Lawrencovou bobulemi, předpověděla mu, že to jednou někam dotáhne!

giphy.com



52 komentářů:

  1. Nejaka rada k preziti, kdyz jsem si u cteni smichy curnul?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zachycená moč je poklad každého preppera, určitě neprat!:)

      Vymazat
  2. Jestli jsem to správně pochopil, už dávno má Žmur inspekce, jestli má předpisově vyleštěný boty, trička a košile srovnaný do komínku, kalhoty vyžehlený tak, že se dá o puky krájet salám, umytou podlahu v pokojíčku, ustláno, nákupy odnáší domů v poklusu a rovná je do poliček, umí vyjmenovat z paměti vše co vlastní a jeho oblíbené předměty jsou tělocvik a chemie a nejoblíbenější jídlo jsou beans on the toast. Spát chodí bez keců a ráno se myje studenou vodou.

    A.P.
    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No... tak někde v půlce cesty. Inspekce si dělá sám, ale věci má fakt kupodivu celkem srovnaný (mohla bych dělat ramena, že na něj jistě zapůsobila výchova, ale jeho sestra má ve svý půlce pokoje úplnej chaos, takže to asi bude něco genetickýho).

      Chemii moc nemusí, ale baví ho zeměpis a ten je při tajných přesunech taky potřeba. Spát chodí bez keců jen proto, aby si mohl zalézt do postele, číst příručky a snít o době, kdy tady bude všude pustina a vytvoří si centrálu ve sklepě našeho paneláku.

      Vymazat
    2. Tak to jo. Tou chemií jsem myslel, aby uměl dělat výbušniny z toho, co jde koupit v drogerce každýho supermarketu a pak s tím změnil svět k lepšímu. Ale třeba si něco nafasuje od ex-kolegů Andy MacNaba. Ale ten pořádek je působivej.

      Mě je bližší čičmanina metoda pořádku. Ve skutečnosti to jako chaos jen vypadá. Když mě někdo něco začne přendávat, tak mě může jebnout, protože pak nevím, kde co je.

      A.P.

      Vymazat
    3. Fakt ses si jistej, ze mate oba stejnej typ neporadku? Opravdu mas v suplicich nastrihane kousky barevnych papiru, koralky slepene trpytkovym slizem, chlupy jen Buh vi od ceho a nalepovaci oxi? Neprestavas me prekvapovat!

      Vymazat
    4. No, já jsem spíš mužskej ekvivalent než transvestita z Klece bláznů. Ale ocet je na stole, protože jsem s ním čistil rychlovarnou konvici. Vedle je sklenice s umletým kafe, mezitím zažloutlej sešit, z kterýho teď beru papíry na poznámky, pod sešitem vatové tyčinky, prkénko z olivového dřeva, činka, jablko do salátu, Royal Crown, jedna dóza na těstoviny s mikroténovými sáčky, druhá s plechovkou kokosové smetany, třetí se zrnkovou kávou. Dvě manga, který není kam dát, pod nima papíry, vedle loštický pohár s kartáčem na kávovar a brčkama. Kilo jedlý sody, kávovar s hrníčkama a soškou shaolin mnicha. Smoothie maker, kafemlejnek, kartáč na vlasy a mramorovej hmoždíř. Pěnítko na mlíko pro cappuccino, pytle na praní svetrů a pytle na odpadky.

      Můj obrovský výkon je, že tam už den nejsou nefunkční USB připravený na vyhození, protože jsem si na ně pro jednou vzpomněl, dřív, než jsem s Datartu přišel s něčím dalším.

      Podobně je to na ostatních dvou stolech. Já to vždy nárazově uklidim, ale ono to není kam dávat.

      Musím něco vyhazovat a to si musím pořádně promyslet. Protože to většinou tak do 14 dnů nečekaně potřebuju.

      Ten Fumio Sasaki popisoval, jak vyhodil svoje knížky, písničky a věci na focení, protože zjistil, že s nima vlastně jen machruje na známý. Já mám knížky, protože v nich je něco, co mám rád. Spoustu bych už znova nesehnal a jeho metoda věci naskenovat a vyhodit mi vadí v tom, že ti klekne hard disk a je to pryč navždy.

      Jak to děláš s těma různejma věcma, co dostávaj rodiče od dětí, jako dárek ?

      A.P.

      Vymazat
    5. Díky za skvělou expozici. Dýchá z toho síla přírodních čistících prostředků, vůně manga a vlny. Celý to zátiší mám v takových zemitých okrových tónech, jen ty svetry jsou barevný, těžký a kousavý. Zní to jako začátek severské krimi, kde hraje hlavní roli ten loštický pohár. Máš fakt ten starej, puchýřovitej originál?

      Ty moje knížky až na výjimky nejsou nic, co by se nedalo půjčit. Ale třeba tu Annu Kareninu mám z jednoho staromilskýho antiku z doby, kdy jsem se nastěhovala do Prahy, je trochu orvaná a má v sobě kromě svého vlastního příběhu i moje zakonzervovaný vzpomínky. Stejně je to i s ostatníma, některý jsou dárek. Ale dárek s přidanou hodnotou, obyč dárky nemám problém vyřazovat. Knihovna mi vyhovuje nejvíc, je to jako mít prodloužený pokoj o pár ulic dál. Oproti ceně knih to nic nestojí a vlastně mě i baví čekat i na delší rezervace. Často po pár měsících zapomenu, co jsem chtěla, a překvapím sama sebe.

      Na věci od dětí mám velkou krabici. To je taky potřeba třídit, protože by ji svým organickým, neustále generujícím obsahem jinak zaplnili za měsíc, dva. Jsou tam jen ty nejcennější - "Kníška zvaná Slovencko", kde Žmur popsal naši dovolenou tiskacím, krátce potom, co se naučil psát. Obrázky, co jsme spolu dělali, nebo vzkazy, co by chtěli, vzájemný omluvy. Vyřazuju výkresy ze školy a všechny ty nalajnovaný trapárny jako blahopřání ke dni matek s wannabe dojímavým sdělením "mám tě ráda maminko", co učitelka napsala jako zadání na tabuli.

      Vymazat
    6. Jo, loštický pohár je ten s těma ouškama dokola, co je na obraze Hieronyma Boshe. Není starej. Jednou byl na ČT pořad o tom, jak hledali tu správnou hlínu a po delším hledání ji spíš náhodou našli a z tý to je udělaný. On to je jíl, kterej je jenom někde, žížaly tím prolejzaj a pak se časem v těch jejich chodbičkách časem vysráží železo z místní vody a když se to pak natěží a promíchá, tak se ty chodbičky se železem rozlámou a rovnoměrně rozdělej a po vypálení to dělá ten puchýřkovatej efekt. Tak je to modernír originál starejma metodama. Tak jsem pak hledal, jestli když už maj tu hlínu, tak jestli se to dá koupit na netu.

      Jo a ty pytle na praní jsou z bílý plastový síňoviny. Teď si sám připadám jak transvestita z reklamy, kde "holkám" radí, jak správně prát, ale zadáš prací sáček/pytel a hned to na tebe vyskočí. Prej se pak nedělaj žmolky. Ale pytle už jsou ve skříni. Od včerejška ještě pár dalších věcí ubylo. Zas přibyla kuchyňská váha a mouky, protože jsem dělal v noci jahodové knedlíky.

      Ale událost dne bylo, že jsem otevřel sklenici s rozpustným kafem Tchibo, co jsem koupil tak před 2 lety. Tak jsem se těšil, že ji doberu. Trochu mě překvapilo, že je tam roztržený to kovový víčko. Tak jsem ho sundal úplně a kafe bylo takový trochu divný. Tak jsem se sklenicí trochu zahejbal, aby se přesýpalo a ono se nepřesýpalo, ale drželo tvar. Dloubl jsem do toho lžící a vypadalo to, že to je mezi granulema plný vlákének potravních molů. Plný jako odspoda nahoru. Tak jsem to šel vysypat (vydloubat) do záchoda a pak to všechno spláchl, šťastnej, že z toho nic nevyletělo.

      Ale stejně je to záhada, jak se tam dostali. Pak se nedostali ven, muselo tam přežít několik generací, které se sjetý kafem oddávaly incestnímu množení, až z toho nakonec vyhynuly. Několik statečných možná prokousalo to víčko, ale jako se Monte Christo za léta práce prokopal jen do vedlejší kobky, tak oni se prokousali víčkem na další, už neprokousatelný víčko a umřeli tam mezi svejma dětma. Ty poslední potomci museli žít jak šlechta v zámku, kde ti každý vlákénko připomíná nějakýho pradědečka a sem tam tam je i krypta s mumifikovaným předkem. Amen, budiž jim kanalizace lehká.


      No právě. Ty vlastní příběhy, to je to, co má největší cenu. Vlastně ve všem.

      To Žmur napsal knížku hned v první, druhé třídě? To je dobrej. Já byl až doteď pyšnej na to, že jsem po první třídě knížku sám od sebe přečetl.

      A.P.

      Vymazat
    7. Já jsem ho vůbec neznala, musela jsem ho googlit a všechno okolo něj jsou zajímavý příběhy. Taky aby nebyly dobrý historky kolem věci, která vypadá, že umí mluvit nebo minimálně ovládá nějaký stupeň vyššího zasvěcení do černý magie. Ještě že ho ten Bosch znal, představ si, kdyby ty jeho postavičky na obraze lítaly s nějakým obyč servisem z trhu.

      S těma síťkama jako holka uznale pokyvuju hlavou, ale ve skutečnosti žádný svetr nevlastním. Neumím se k vlně slušně chovat a potřebuju věci, co se daj normálně naházet do pračky a nalít do toho gel s marsejským mýdlem. Moje máma kolem toho dělá hrozný štráchy, pere si svetry ručně v gelu s lanolínem a mě to pak připadá, jako když si pořídíš domů další domácí zvíře, co vyžaduje extra péči a pozornost. Cítila bych se svým svetrům zavázaná.

      To kafe je jak takový to zavřený akvárko, kde je dole rybníček a okolo pevnina s rostlinami. V tom rybníčku žijou krevetky, který žijou z kyslíku vyprodukovanýho rostlinami a rostliny pak zase čerpají živiny z mrtvých tělíček živočichů. Vysrážená voda nahoře kape do rybníčku i na rostliny. Ještě by tam mohly probíhat tropický bouře a hurikány.

      To musely být šílený kofeinový orgie. Možná to celý bylo mnohem zrychlenější než běžný cyklus, takový fast forward.

      O víkendu jsem byla na workshopu Meisnerovy herecký techniky a trochu v tom vidím paralelu. Je to strašně intenzívní a přitom to začíná nenápadně - jen pojmenováváš, co na druhým vidíš a druhý to opakuje, a přitom intonací potvrzuje nebo vyvrací. Máš černý tričko - mám černý tričko. Nervózně se usmíváš - nervózně se usmívám. Bojíš se mě. Bojím se tě?

      Je to vlastně opak asertivního chování, kdy neděláš statusy o sobě ("Podle mého mínění v tobě vyvolávám jisté negativní emoce, ale ber to jen jako můj názor...."), ale jdeš rovnou po druhým v totálním soustředění jen na něj. Takový ztělesněný úsloví "that escalated quickly". Je to drzý, nekorektní a totální turbo na všechny vztahy od pozitivních po negativní. Vy všichni jste si užívali uvolnění na sluníčku v parku a já byla zavřená ve sklepě se skupinkou zpocených lidí, odhazujících vrstvy zdvořilostní konverzace.

      Tak jsem si představila ty moly na kofeinu. Máš pěkný krovky - mám pěkný krovky. Nemáš moc času - nemám moc času. Chceš se mnou vajíčka - chci s tebou vajíčka. A jsi u víčka ani nevíš jak.

      S tou Žmurovou knížkou - ono jde o dva přeložený listy a font textu má tak 4 centimetry. Ale jmenuje se to hrdě Kníška a kdo jsem já, abych prověřovala oficiální knižní standardy.



      Vymazat
    8. V zimě se obaluju do maxišálů jako v 19. století. A když potřebuju praktičtější sportovní verzi, tak do chlupatých mikin. To ty svetry musej bejt hrozně zmenšený a ožoužaný, ne? Ale zas to asi spolehlivě vytřídí ty slabý kusy. Takovej mohér nebo kašmír se aspoň po prací zkoušce přestane tvářit tak exkluzivně a nadutě.
      -------
      Po Meisnerovi se cítíš, jako bys toho člověka znal roky. Možná ho v něčem znáš hlouběji než lidi, co jsou s ním v každodenním kontaktu už dlouho, ale neprosákli na dřeň.

      Na koukání do očí se dá zvyknout. Jinak se dá dělat Meisner hodiny, ale stačí ho dělat do doby, kdy pomine napětí. Po upřímným Meisnerovi nemáš potřebu si s tím člověkem něco doříkávat ještě na chodbě nebo na kafi. Prostě jste si to vyříkali tam.

      Až moc je, když popisuješ jen jednostranně. Ale kdyby ti to repetitivně vracela, nebo začala popisovat tebe (průběžně se to střídá), tak to vyeskaluje a potom napětí povolí. Jestli tě zajímají herecký workshopy, tak tohle je za mě závodní Ferrari mezi technikami, jak se posunout rychle a hluboko. (zato dost nepříjemně, prý z toho běžně lidi odchází v průběhu).

      Žmur je právě hrozně účelovej. Má rád praktický příručky, ale popisy pro něj účelový nejsou - aspoň ne v tomhle věku. A většina beletrie je pro něj úplná ztráta času, proč číst příběhy, který se ani nestaly.

      Vymazat
    9. No, ty svetry nejsou tolik ožouženy asi kvůli tomu dírkatýmu pytlíčku, tak se netřou o ostatní prádlo a buben. Taky je neperu moc často. Mohér a kašmír se ke mně moc nedostanou. Spíš to bude nějaká směs umělotiny a normální vlny.

      Navíc bůhví, jestli bych já něco viděl. Kdysi jsem vypral nějakej svetr. Podle mě byl stejnej, známá to hned komentovala, že už není tak pěknej. Já jsem to neviděl, něco jako ty by jsi klidně přehlídla chybu ve výpočtu objemu kvádru či úhlové rychlosti, pro jiné by zářila jak maják.

      ---

      To popisování jsem dělal jen jednou, protože mě to zrovna napadlo, na střídačku by to bylo asi jak to píšeš.

      Mě ten Meisner trochu připadá, že by to mohlo mít účinky jako terapie, když tam (dobrýmu) terapeutovi odhaluješ duši a pak jste na takový hraně zamilovávání se. Jedna psycholožka říkala, že to jsou transfery, ale spíš to je o tom, že tě nechá mluvit o věcech, o kterej tě tvý běžný okolí ani mluvit nenechá a z druhý strany, že to jsou zase běžný lidský věci. - No a nebo se dostanete na tu hranici, kde máte jiný názory a nemůžete ustoupit ani jeden, aniž by se vám zhroutil svět.

      Tady je v Praze nějaký centrum s hereckejma workshopama? V Londýně bylo něco jako obrovskej 4 patrovej barák, kromě herectví tam bylo ještě nějaký muzicírování, jazyky, historie, malování, wellbeing, literatura a tak. Tak jestli je něco takovýho třeba jen pro herectví?

      Nebo to je jen samostatně, že si někdo nebo třeba nějaký divadlo otevře samostatně workshop a má to jako přidruženou činnost?

      Já Žmura teda na jednu stranu přesně chápu, protože beletrii už taky skoro nečtu (z podobnýho důvodu). Na druhou stranu, úspěšná beletrie je vždycky jenom opsanej život a to, i když je seskládaná z různejch lidí. V Rusku se bádalo o zbytečných lidech, Madame Bovary byla o unuděných paničkách žijících ve vduchoprázdnu, horory z padesátých let v USA byly o vetřelcích (Rusech, které zlikviduje armáda), česká kinematografie socialismu je o úniku do vysněnýho světa ať je to Born nebo Vorlíček.

      Dokonce jsem byl překvapenej, jak dobrý jsou normální (i když dnes neviditelný) nacistický filmy. Kromě pár vysloveně propagandistickejch filmů se Goebels spíš snažil dát lidem pokoj.

      V jeho věku jsme taky měli rádi všechno to skautování/pionýrování.

      Ale stejně si myslím, že by už malý kluci pochopili principy válčení a bitev. Třeba by hráli na ty vojáky, co Cézar odebral ze třetí řady. Ve skrytu se odplížili na pravá křídlo a když přijela Pompeiova jízda, tak na ni nečekaně zaútočili. Tu by představovaly maminky na imaginárních koních. Které by musely vystrašené uprchnout, protože pompeiova jízda byla z mladých šlechticů, kteří se nejvíc báli zohavení v obličeji.


      (Na Prušáky by to nefungovalo, protože ti naopak jizvy v obličeji milovali jako důkaz statečnosti a chlapáctví).


      A.P.

      Vymazat
    10. Já u svýho oblíbenýho oblečení taky zřídka vidím chyby ve výpočtech. To už musím být explicitně upozorněna, a pak si povzdychnu, protože to většinou už nejde sehnat a člověk musí dělat kompromisy s něčím novým a ne tak dobrým.

      To nevím, jestli tady v Praze je něco jako herecký workshopový centrum, tohle jelo přes komunitu lidí, co jsou namočený do impra. Ale na tom workshopu byli i lidi, co impro nedělají. Zkus si najít Václava Wortnera, kterej to má předaný od Hendrika Martze a jede ty workshopy už pár let, používá to tedy i v rámci svých kurzů. Jeden by měl být ještě začátkem srpna a pak v říjnu sem zve přímo Hendrika.

      Já tedy příběhy ctím, ať už se staly nebo ne, neopovrhám. Dělají mi dobře někde tam vzadu v mozku, jak když ti někdo pěkně pomasíruje amygdalu a ty si můžeš rozebírat, kdo ti je v tom příběhu sympatickej a proč, jak by ses zachoval ty, koho nebo co na archetypální bázi ty postavy představují.

      Neznáš náhodou film Až vyjde měsíc od Andersona? Tam je za mě hrozně pěkně vytvarovaný, jaký jsou kluci ve 12 a jak pobírají dobrodružný skautský výpravy a útěky z domova holky. Já jsem v tom věku byla přesně Suzy s botami z nedělní školy, gramofonem a košíkem s kotětem. Nedávno to bylo na i-vysílání.

      Vymazat
    11. Ten film Až vyjde měsíc jsem neviděl. Našel jsem na youtube asi 4 ukázky, tak snad mám správnou představu. To, jak si dávaj pusu a on si pak odplivne, to mi připomnělo, jak jsem šel se slečnou po parku s výhledem na celej Londýn, drželi jsme se za ruce, cizí lidi se na nás usmívali, já jí dám pusu, ona to vzápětí natáhne až z paty a odflusne si. Pak se omlouvala, že měla zahleněnej krk a bylo jasný, že to není kvůli mě, ale stejně to bylo jak z Woody Allena.

      Jinak někde v jedenácti, dvanácti si u nás ve třídě s vejskotem navzájem zvedaly sukně, protože už jim řádily hormony a my jen koukaly, co blbnou. Pak je učitelka uklidnila. Působily jak ty Japonky ve filmu Bábel.

      S říběhama to je spíš o tom, jestli to je slátanina nebo ne, než jestli je přímo vymyšlenej. Někdy si spisovatel vymyslí příběh a pak se to teprve stane. Takže současně je i není vymyšlenej.

      Viewegova Výchova dívek v Čechách mi přišla děsně uhozená. Pozárskej zbohatlík, najme učitelskýho, aby mu nějak probudil korunní princeznu výukou kreativního psaní. Nějak mi to přišlo, že Viewegh se tam vypsal ze svejch fantasmů o učitelech, jako nejvíc sexy povolání světa.

      Taky Páral napsal Milence a vrahy, to mělo nějakej náboj a pak už to jen klesalo. Země žen byly maloměstký fantasie o luxusu, který si ve skutečnosti ani neuměl představit.

      Toho Wortnera jsem právě našel jako jedinýho, je z toho mám pocit, že to není dobrý na začátek. Kdyby tu nějaký centrum bylo, asi by jsi o něm už zaslechla.

      A.P.

      Vymazat
    12. Tady je link na ten film na i-vysílání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10546559318-az-vyjde-mesic/
      Něco podobnýho jako s tím plivancem jsem taky zažila. Romantika bez tělesných pochodů asi existuje jen ve filmech. Jinak těch momentů je tam víc. Třeba když mu řekne: "Můžeš mi sáhnout na prsa, jestli chceš. Myslím, že by měly do budoucna ještě trochu vyrůst." Nebo když bojuje nůžkama, ale nechci zbytečně spoilovat.

      Mně Viewegh tak předsírá, že jsem od něj žádnou knížku nečetla, ani neviděla zfilmovanou. Od Párala jsem viděla kousek Playgirls, protože jsem se chtěla vrátit do pure devadesátek a zajímal mě film s nejnižším skóre na ćsfd. Milence a vrahy zkusím, až budu mít zase někdy nostalgickou.

      Vašek Wortner toho Meisnera dělá pro úplný začátečníky, dokonce tam byla jedna z kurzistek i úplně bez nějakých dalších zkušeností třeba z impra. Po hereckým kurzu bych se toho vůbec nebála. Pro pokročilý je spíš ten Hendrik.

      Vymazat
    13. Tak jsem to v noci zkouknul. Utekly mi jen kousky.

      Jak jí sahá na prsa, tak to mi připomnělo jeden španělskej film. Tam jim bylo tak už 17-20, ale byl to jeho první sex (její možná taky) a tam po ní chtěl, ať ho nechá, aby si ji mohl prohlídnout v rozkroku. Bylo to trochu divný, ale nechala ho.

      Ty nůžky jsem viděl jenom podruhý, jak na toho kluka zaútočil pro změnu Sam.

      Co mi tam chybělo je, že jsem nevěděl, proč je vlastně Suzi tak naštvaná na matku. Možná jsem to jen propásl. - I když matka působí odtažitě a není to ta pravá mateřská vřelost, takže to funguje o bez toho.



      Nevím jak si pamatuješ začátek devadesátek, ale jak tu celej socialismus nebylo nic moc o sexu, tak pak se pak zas Češi utrhli ze řetězu a s představou, že porno patří k západu, začali bejt světoví čtením péčka. Porno se prodávalo na skládacích stolech, jak zlevněný máslo. Pak to opadlo.

      Podobně to bylo s Diskolandem, kam se chodili ukazovat i politici a celebrity do polomafiánského podniku.

      Podobně začal Páral psát svý Playgirls atd. Celej život mohl sex sotva zmínit a teď sice mohl, ale zas neměl nápady, neznal prostředí, neznal lidi a podle toho to vypadalo.

      Proč jsi vlastně začala tím nejhorším a ne nejlepším?


      Co tě předsírá na Viewegovi?

      htt ps://www.dat abazeknih.cz/knihy/maly-gats by-a-carmen-z-chodoriva-512121

      Cabiria, AnnaR. a micha-ella se s ním taky moc nepářou.



      Ten workshop Meisnerovy techniky, to trvá jeden den nebo 3 dny? Teď tam nic nemá.

      A.P.

      Vymazat
    14. Hm, to taky nevím, proč byla tak naštvaná na mámu. Asi k tomu ta situace postupně tak dozrála, zvlášť, jestli měla za sourozence ty dvojčecí bratry. Ale pamatuju si, že jsem v podobným věku 12-13 taky dospěla do takovýho zvláštního bodu s mámou. Přestala jsem se jí svěřovat a od té doby se výrazně rozklížila moje skutečná realita s tím, co si máma o mě jen myslela, že prožívám.

      Mně bylo na začátku devadesátek 10, takže jsem to viděla dost naivně. Nechápala jsem, proč se táta neraduje jak všichni a nenosí trikolóru jak máma. Ten nával porna si ale pamatuju, to se nedalo přehlídnout. A silniční prostituce. Ono se tehdy i dost ženských oblíkalo v takovým štětkovským stylu (za války jsme nemohli...).

      Ty Playgirls mě zajímaly fakt jen kvůli estetice devadesátek a nejhorším hodnocení. Tebe někdy nelákají temný póly? Kdysi jsem četla kousek Výchovy dívek a nějak jsem nepochopila, proč by za to měl být nejpopulárnější spisovatel v Česku. Jo, nějak to navazovalo, téma mělo být nejspíš strhující, ale nevtáhlo - nic víc, nic míň. Chápu, že si u něj spousta lidí odpočine, ale mě tenhle druh odpočinku spíš uspává. Pak jsem s ním četla rozhovor, kde mi připadalo, že se jen honí nad svým charisma, úspěchy a ženskýma. Mám radši upřímné zoufalce než literární ekvivalenty hokejek.

      Meisner je na 3 dny (jeden večer a 2 celý) a možná bude na začátku srpna. Vyhlášenej ale ještě není.

      Vymazat
    15. Minulej tejden jsem si koupil obrovskej černej hrníček s bílejma matematickejma rovnicema. Hned se mi líbil. Okamžitě mě napadlo, že dobře vyjadřuje moji temnou stránku. Spíš je to legrace, ale bylo to první, co mě napadlo. Koupil jsem ho, i když budu muset asi vyhodit něco jinýho. - Pro tebe s tvým vztahem k matematice už je to ovšem pomalu námět na román.

      Temný póly mě lákají, když to je bezpečný. A vlastně tím asi myslíme něco jinýho.

      Co se týče špatný literatury, tak jedna z těch nejhorších knížek byl dívčí román, kde hrdinka řešila učitele, co měl doma nafukovací pannu (takový co vypadaly, jako když výrobce nafukovacích kruhů upgraduje výrobní program). V další autor vzpomínal na otce, jak si vydloubával čepy na mandlích a pomalu z toho dělal, jak přelstil systém. Potom ve stádiu pokusu byl jeden známej, co se pokoušel psát, jen žádnej neměl nápad, tak mu tam postava jen křičela doma "Chci psát." Jinej známej si psal o tom jak sedí někde v kavárně a líbí se mu tam nějaká holka (asi jako všude kam přijdeš a je ti 20-25). Jen to celý vyznělo, že neví ani co s tou holkou, ani s textem. Nikam to nevedlo a nebylo tam nic brilantního, nebyla tam jiskra. Takový úvahy patřej do deníčku.

      No a myslím, že Páral byl v těch devadesátkách sice schopen vyplodit text jako profík, ale chybělo mu tam to základní: "Pište o tom, co znáte". Holky se k prostituci dostanou nějakým procesem, fungujou nějakým způsobem a tak tam nemůžeš napsat cokoli.Navíc je každá jiná. Podobně je to s mafiánama. Jakmile o tom nic nevíš, tak je z toho rychle paskvil. Jsou to věci, jako když o střelci z fakulty tvrděj, že současně postřílel spolužáky a současně zabil mimino. To prostě nejde dohromady. Jedno je o vracení utrpení a druhý o lekci rodičům.

      Kdysi jsem četl rady pro kariéru (v korporátu). Bylo to docela chytrý. Autor tam mimo jiné radil "Střezte se úspěchu". Myšlenka byla, že úspěch můžeš mít i ze "špatných" důvodů. Popisoval, jak napsal nějakou how-to-do knížku, poslal ji do nakladatelství, oni mu ji vzali. Sebevědomí až u stropu. Pak si řekl "Počkat, zkusím ji ještě někam poslat... a žádný z těch 20 dalších nakladatelství nemělo zájem. Tak mu došlo, že měl jen štěstí a nemá žádný nadřazený kvality. - No a to se jistě stalo Viewegovi. Ta první knížka bodovala tím, že se o socialismu psalo odlehčeně, tak mezi tou protrženou přehradou nářků bylo něco zábavného, Zabralo to, protože si lidi potřebovali oddychnout. No a pak už ho vydávali, protože to byl přeci ten Vieweg, co se dobře prodává a lidi to kupovali, protože to je ten Vieweg, co ho každej čte.

      Pamatuju na jednu knížku za socialismu. Byly to tři novely. Takovej malej šperk a autor není žádná celebrita dodnes. Ale literárně je to byt s terasou v pátém patře, kde Vieweg je na bydlení přestavěná kóje v suterénu.

      To by tě vlastně mohlo zajímat. Na youtube jsou v angličtině videa s radama pro spisovatele. To důležitý jsou spíš praktický drobnosti než ty všeobecnosti, co jsou všude.

      Jinak druhá půlka třetího odstavce se hodí jak na Párala, tak na Viewega. Nepoznal jsem, o kterým zrovna píšeš.

      (Tady jsem si to uložil a asi za minutu se počítač cejtil nesvůj a restartoval se.)

      A.P.

      Vymazat
    16. Za socialismu byl mezi rodičema a dětma takový neviditelný strop. Na jednu stranu se na nás sypala propaganda a z druhý strany se rodiče o spoustě věcí báli mluvit, tak ti jen občas poradili, ať o něčem nikde nemluvíš.
      Takže, když se s nima nemůžeš bavit o něčem důležitým, tak k čemu ti vlastně jsou? Svou roli neplněj. Naučíš se žít bez nich, aspoň v něčem.


      Inadekvátní rodiče, kontrolující rodiče, alkoholici/jiní závisláci, verbálně zneužívající, mlácení, sexuálně zneužívající. To jsou typy zneužívání dětí. - Někdy stačí slovíčko.

      Některý jsou snadno vidět nebo snadno odsouditelné, když vylezou na světlo. - Jinde je ovšem bude většina lidí obhajovat s tím, že to myslej dobře, snažej se atd.

      Na jednom hereckým kurzu jsme měli spolužáka, kterýmu bylo tehdy asi 40. Vypadal jak zestárlej kluk. Tak si tam chodil, odehrál si svoje cvičení a jinak moc nekomunikoval. Prej měl psychické problémy. Jednou nepřišel 2-3 dny domů, tak matka vzbouřila celý město- nemocnice, policajty, charity i na ten kurz volala. Tak tam o tom mlely ženský z kurzu, jaká to je obětavá matka, má starost o syna, kterej je chudák blázen a já si říkal: kurva 40 letejch chlap nepřijde dvě noci domů. Kde je problém?
      Jestli je mrtvej tak už je stejně hotovo. Jestli se někde válí posranej, poblitej v pangejtě, tak to přežije jako všichni ostatní. Nakonec dorazí nebo ho doveze policie, protože co jinýho s ním udělají. V nejhorším bude v blázinci. V nejlepším u nějaký kurvy.
      Pak ho někde našli po pár dnech a dostal se domů, ale měl jsem z toho pocit, že přeci jen hlavní problém byla matka. Kvůli tomu, že nepřišel domů, jak měl, mu udělala ostudu po celým městě. Všude vytroubila, že má psychický problémy, takže to pak věděli totál všichni - když na něm nebylo nic vidět.


      Součaně jsme tam měli jinou matku tak 65 let. Taková milá, příjemná paní. Jak ze Stephana Kinga. Taky měla psychicky nemocného syna. Něco přes 30. Dodneška si pamatuju, jak mu chtěla "pomoct" tím, že se angažuje i v hledání přítelkyně. No a kde jinde ji napadlo hledat, než mezi dcerama ženskejch, se kterýma se znala z těch různejch psychiatrickejch čekáren. Syn se zvládl ubránit poukazováním na to, že maj psychický problémy. Ale ve spoustě dalších věcí se neubránil. Ona ho tím v podstatě kastrovala, protože s vlezlou matkou za prdelí vypadá každej jako ten poslední looser.

      Těm dvěma by určitě pomohlo, kdyby se vydali na nějaký protestní útěk už ve 12.

      A.P.

      Vymazat
  3. Ale tak Hříbátko Lumpík, to je pořádná protiváha Anny Kareniny! Obzvlášť pokud by Žmur disponoval vědomostmi o tom, jak ho naporcovat do mrazicích pytlíků...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taková pohádka Frozen s trochu jinou zápletkou:)

      Vymazat
    2. Psice

      Ty jsi tu Annu Kareninu četla a líbilo se ti to?

      Jako je to klasika a taky bych ji nevyhazoval, ale před pár lety jsem si koupil Evžena Oněgina a ještě jsem se k tomu nedostal, jenom Pismo Tatiany k Oneginu jsem přečetl. (Ale to jsem se ve skutečnosti chtěl pro změnu naučit nazpamět, takže taky selhání.)

      A.P.

      Vymazat
    3. Jen dovětek - je to fakt jedna z mých nejoblíbenějších. Oněgina jsem nečetla.

      Vymazat
    4. Tak jsi to pro mě zváhla. Někdy se na to podívám. Na jednu stranu mě to láká, protože je to klasika. Na druhý straně mě odrazoval Vronský, protože mi připadal trochu jako hajzlík. Uvidím.

      Ale všechny ruský hrdinky jsou tak romantický. Ne jako Catherine Tramell s mámivým sex-appealem hladový kudlanky nábožný.

      (Zas o tom bylo v TV. Sharon Stone to tam zase sáhodlouze zdůvodňovala, až člověka napadne "Na 2 vteřiny ukáže píču celým světu a pak to musí přes 30 let okecávat." Bohužel pro ni, před tím tam byl režisér a ten to v jeden moment implicitně prokecl, že to bylo plánovaný od začátku.)

      A.P.

      Vymazat
  4. Málem jsem to zbaštil. Ale kdyžs nechala paní Lawrencovou, aby se nechala odradit zaječí čepicí, udělalo se mi jasno, že si strašně vymýšlíš...
    Krom toho by tak zkušený SASanka, jako je Andy, pravděpodobně pani Lawrencovou slovil pomocí nějaké brutálně efektivní pasti. A ty ho necháš házet kamení, jak nějakýho amatéra ze Sudet.
    ...to je jak ta ženská, co se léta poctivě učí Krav Magu a když jednou konečně dojde na to, že by měla získané dovednosti použít, loupežníka praští deštníkem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene! Žmur si to chtěl hrozně přečíst a nevěřil mi ani skutečný reálie o Andym z wiki. Až takhle jsme to s důvěrou v mé texty v rodině dotáhli.
      No, bylo mi jasný, že k tomu budeš zrovna ty mít nějaký výhrady. Ale popravdě - co by sis vzal ty za zbraně, kdybys se šel jen nenápadně proletět vrtulníkem po službě, využívajíc toho, že posádka odtáhla do městečka na pivo balit ženský, aha?

      Já teda na šutrech nevidím nic amatérskýho. Vsaď se, že kdyby Gabčíkovi selhala po revolveru i bomba, tak Heydricha dobije aspoň dlažební kostkou.

      Vymazat
    2. Já? Já bych si vzal nůž. Ideálně s pevnou čepelí aspoň 3 milimetry silnou, full tang, jednobřitý. :-)
      Bomba by selhala Kubišovi. ;-)
      ...a řekl bych, že v takovym případě by oba výsadkáři zmizeli úplně stejně, jako po útoku podařenym. Kdyby zmizet nešlo, spíš než hledání dlažební kostky by přišly na řadu holý ruce. Bych si myslel :-)

      Vymazat
    3. Psice

      Kouká Žmur na SAS Přežij a vyhraj na Nova Action?

      Gabčík nepoužil revolver (to mívají cowboyové ve filmech u pasu), ale samopal Sten Mk II. To vím i já, tak to jsou základy základů a před Žmurem by jsi se naprosto odepsala. Ten samopal vypadá jakoby ho vyrobil nějakej nadanější učeň ze zbytků trubek, co našel v dílně a podle toho i fungoval. Člověka by jeblo, když si uvědomí, na jak důležité operace dávali vojákům nespolehlivé zbraně. Ale Heydrich se rozběhl za pronásledovateli, vytáhl pistoli a neměl ní zásobník - tak se vrátil a sedl si do auta.

      Skoro to vypadá, že na začátku byla celá operace pojatá z obou stran jako groteska a drama se z toho stalo až časem. Původně byl asi místo Gabčíka Chaplin, vytáhl Sten, zkoušel vystřelit, pak zjistil, že to nejde, zavrtěl na Heydricha hlavou, jakože bohužel a dělal jakoby nic, jako vždy před velkým policajte.

      Kubiše by hrál Frigo, který tam Heydrichovi s nehnutou tváří hodí bombu, jakoby zahazoval ohryzek. Ta ovšem měla Heydricha jen očoudit. Jenže zbrojíři pracovali s pečlivostí jak z natáčení Alexe Baldwina a tak to vybuchlo doopravdy. Heydrich si svého zranění napřed nevšiml a jak se pronásledovat Kubiše, před kamerou zastavil udělal své číslo "Ha, zbraň není nabita, ať hledám jak hledám, zásobník v ní nenacházím" a pak se vrátil k autu, čekat na další scénu.

      V druhý verzi by Chaplin hrál pro změnu Heydricha. Před autem byl stál Gabčík a zápolil se samopalem, Chaplin by se na to unuděně díval, ostentativně zíval, čistil si nehty a koukal se na hodinky. Pak by za nim bouchla bomba, pročistil by si pečlivě ucho a vyběhl by za Kubišem s klasickým přibržďováním na jedné noze v zatáčkách. Pak před další kamerou číslo "Ha, zbraň není nabita..." a jde si ležérně, jakoby nic sednout do auta a cestou flirtuje s mladými dívkami.

      Střih, Chaplin leží na posteli v nemocnici. Spokojeně jí. Český doktor a sestra o něj pečují a povzbuzují ho "Jste chlap Obergruppenführere, tak tu aspoň nemůžete omylem potratit, jako ženský." Chaplin se podívá do kamery, co to jako je. Vejdou němečtí lékaři Hohlbaum a Dick (nejspíš anglický špión) "Tschechisches Ksindl, hinaus." Český personál se pakuje. Když jsou venku. Chaplin "Halt, takhle se zdraví?" "Pozdravte ještě jednou a předpisově." Doktoři pečlivě zdraví." Heydrich je postele kontroluje. "Ty ruce máte mít pod stejným úhlem. Nehrbit se. Špičky chodidel nemíří přepisově." "Znova". "Znova". "Znova"."Znova". "Znova". Doktoři se snaží zdravit naprosto předpisově. Chaplin "Stačí". "Potřebujete to procvičit.

      "Tak Herr Obergruppenführer, my to po Češích napřed zkontrolujeme" ( podívají se po sobě). Heydrich "Tak jdem na to." "Ještě jdeme pro místního anesteziologa, co zná dobře tuhle mašinu".

      Hohlbaum a Dick jdou na chodbu. "Pak mu to tam zašijeme. Ať hajzlík vidí, kolik má hierarchii přátel. Ten českej ksindl by ho ještě vyléčil." Přijde anesteziolog. Jdou dovnitř. Nasadí mu masku a uspí ho. Operují ho. Doktoři mu ránu "desinfikují" z lahviček popsaných jako Dachau, Auschwitz, Bergen-Belsen.

      Chaplin už sedí v posteli, ale pořád se vrtí. Nakousne jídlo a zas ho nechá. Usne.

      Ráno mu Hohlbaum měří tep, jen po chaplinovsku zavrtí hlavou, jakože ne. Dick se usměje a jde to zatelefonovat několika známým. Všichni se pousmějí.

      A.P.

      Vymazat
    4. Legendy o nespolehlivym Stenu jsou, koukám, zažraný tak, že je nedá ani Persil s Arielem dohromady... :-D
      Sten jako něco, co by sbouchal nadanější učeň ze zbytků trubek, nevypadá, Sten gun přesně tohle - nutno dodat, že zcela záměrně - byl. Typická válečná produkce. Laciná, bez větších nároků na přesnost výroby, takže rychle k mání. Ovšem "podle toho fungoval" je příliš příkrý hodnocení. Ty samopaly ze začátku služby selhávaly proto, že pružina v zásobníku nepřetlačila náboje, pokud byl zásobník napáskovanej na plnou kapacitu 32 nábojů. Tak se chvilku laborovalo na střelnici, do manuálu ke zbrani se dopsala poznámka, že se doporučuje do zásobníku dávat nábojů jen 28 a bylo po problémech.
      Konkrétně u toho Gabčíka se ale taky spekuluje o tom, že mu zbraň neselhala, nýbrž že střílet vlastně neměl, protože v tý útočící dvojici nebyl Kubiš s bombou záloha za Gabčíka se samopalem, ale naopak Gabčík za Kubiše...

      Vymazat
    5. Galahad

      Já to s tou verzí, že měl napřed Kubiš házet bombu a pak střílet (bejt záloha) Gabčík, znám taky, a i mě to přijde logičtější, takhle bych to dělal já. Jenže současně exisuje protokol české protektorátní policie, kde píšou, že na místě atentátu našli Sten se vzpříčeným nábojem. Četl jsem to v článku na netu. Vím já, jestli to je na 100% pravda?

      Nemůžu se dohadovat, jak to bylo doopravdy.

      Podobně s tou pověstí. Co píšeš je snadno uvěřitelný, ale jeden plukovník nám kdysi, nějakou výstroj popisoval slovy, že je to "vojákuvzdorný". Myslel tím, že dáš cokoli záklaďákovi a on na tom bude všechno možný mačkat, natahovat, rozebírat a to dobrý vybavení i tak všechno ustojí.

      Pověst kalašnikova je taky přehnaná, ale na druhou stranu, že všechno snese.

      A.P.

      Vymazat
    6. Zbraně se na místě diverzí nechávaly. Takovej vzkaz pro okupační správu, že akci provedl voják zvenčí a ne domácí odboj, aby se jako jako omezily represe. Norové u děravých nádrží na těžkou vodu taky nějakou nechali. Jestli se náboj vzpříčil Gabčíkovi při mačkání spouště, nebo v důsledku nárazu po dopadu zbraně na dlažbu čert ví. Ovšem varianta, že Gabčík skočil se zbraní před auto hlavně proto, aby zastavilo a Kubiš pak měl trochu víc klidu na hod granátem, se mi jeví taková logičtější.
      A on ten Sten gun právě vojákuvzdornej vcelku byl. Při jednoduchosti jeho konstrukce se na něm zkrátka nemělo co posrat. Selhač v podobě vzpříčenýho náboje neni zas takovej problém odstranit, nehledě na to, že k takovým závadám dochází i v lepších rodinách a často spíš vinou střeliva. Slabá pružina v zásobníku byla tak asi to jediný a ve válečných podmínkách se někdo někde rozhod, že než to řešit ve výrobě, bude jednodušší vojákům říct, ať tu zbraň nepřekrmí.

      Vymazat
    7. Kluci, mám o čem přemýšlet. Jestli ještě bude nějakej military speciál, budu na něj muset mít svý poradce, ať to není takovej průšvih s těma šutrama a revolverem. Vy jste u toho normálně oba museli bejt, v minulých životech.

      Kdybych byla v odboji, tak by to přes nějaký nespolehlivý zbraně z trubek fakt nešlo. Nejsem kamikaze na perníku. I kdyby to měl rozebrat a složit záklaďák. Já bych šla buď za hezkou blondýnu, nebo naopak starší hospodyni, co voní mýdlem a peče stejný koláče, jako Heydrochova matka, ale v obou případech bych ho otrávila. Buď sklenicí s vínem nebo bábovkou.

      Pak bych ještě mohla být jeho zubařka, co mu implantuje kyanidovou kapsli do zubu, ale trošku se to odflákne a chudákovi panu Reinhardovi se udělá mdlo ještě v čekárně a jako naschvál sanita nejede a nejede... No, a bylo by to bez grotesky a jistější než s těma vašima šuntama.

      Vymazat
    8. "Vy jste u toho normálně museli bejt..."
      Pssst! Chceš mě mít na svědomí? Gestapo má oči a uši všude!
      Nikde sem nebyl, nikoho sem neviděl, o žádnym kole nic nevim a jedinej sten, co znám, je ten zvuk, kterej dělám, když mě bolí zub. Jo a ta částka pochopitelně taky nesouhlasí. ;-)
      Ženských bylo v odboji docela dost a některý i docela slavný. Třeba Audrey Hepburn.

      Vymazat
    9. Nebo Nancy Wake. Čtu teď knížku Krycí jméno Helena a je to fakt dobrý. Betsabe

      Vymazat
    10. Galahad

      Já do toho zas tak nevidím a přijde mi pravděpodobný, co píšeš, ale František Moravec psal, že to právě mělo vypadat na místní odboj, protože Beneš měl chtít dobře vypadat na nějaký tý churchilově odbojové hitparádě, ale možná to je jen hromada keců a fakt chtěli hlavně zachránit svýho agenta Canarise, kterýho začal mít Heydrich v merku.

      V tom Moravcovi se mi nejvíc líbilo, jak napřed popisuje, proč se ženský nehodí pro práci špiónek, jeden z důvodů je, že se často bláznivě zamilovávají... a na další stránce popisuje, jak se jim zamiloval mužskej agent a padělal zprávy, jen by mohl dál dotyčnou sledovat.

      Psice

      Možná, že nejlepší by bylo, Heydricha jen vylákat na Bulovku na nějakou prevenční prohlídku. Bulovka by si s ním tam už poradila i bez německejch doktorů.

      Ty by jsi byla jako agentka-likvidátorka spíš z Agenta W4C než z Jamese Bonda. "Ještě si dejte buchtičku pane Obergruppenführere, jste takovej celej pohublej. "

      A.P.

      Vymazat
    11. Špionážní hry by byly zábavná kratochvíle, kdyby v nich zúčastněným nešlo o kejhák. Z pohledu plánování tý akce bych řekl, že dojem cizí akce vyvolaný v okupační moci ale domácí vyvolaný v Britech si nemusí nijak zásadně protiřečit, protože na tý britský straně se to divadlo hraje především pro politiky, který řeší, jak se postavit k Mnichovu a ze všech detailů celý akce ke správnýmu rozhodnutí potřebujou vědět toliko, že Češi zabili Heydricha.

      Vymazat
    12. No, špionážní hry jsou zábavné tak led když sedíš někde v knclu v hlubokém zázemí.

      Zradí te na centrále, zradí tě tvůj spolubojovník, zabijou tě za zradu, když jsi nezradil.

      Nepřítel ti udělá provokaci.

      A.P.

      Vymazat
    13. AP: Jo, že by si Heydricha pozvali na Bulovku a provedli mu kyretáž, jak teď nedávno. "Dělohu jsme nenašli, tak jsme vám vybrali celou břišní dutinu, takže ode dneška nemůžete jíst, pít a vyměšovat. Tady máte kontakt na našeho říďu pro vašeho právníka a recept na morfin."

      Vymazat
  5. Možná bych přidal potřebu znalosti cizích jazyků, to by bylo výchovné. Včetně hlasů lesní zvěře, cvrlikání vrabců a mlaskání kaprů. I když někdy je to taky na prd, jako tomu špičkovými americkýmu agentovi, co se pořád marně snažil infiltovat mezi venkovany u jaderné základny, dokud mu jasně neřekli: "Ty ně naš, ty čornyj!".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...tak to pak jen s dokonalým kostýmem lesní zvěře, a nespokojit se jen se zaječí čepicí!

      Vymazat
  6. Tento prispevek mozna vysvetluje letosni absenci srny! Nezabehl se Zmur pri posledni navsteve u babicky? Nevratil se se slovy “pozval jsem tady Bambi na obed”?

    Ik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. IK, fakt srna není? Vím, že to byl hroznej škodič...ale vlastně ho jako nezúčastněný svědek tvého vyprávění postrádám. Ty ne?:)

      Vymazat
    2. Zatim ne :) ne ze by mi chybela.
      Soused vloni zrusil tu nadhernou louku, kde byla, a vysel tam repku. A je to poprve, co vidim repku rada!

      Ik
      Ps: ale neboj, urcite zas nejaky zvire prijde.
      A co tvoje zahradka? Nejake kuriozni vypestky nebo zraneni?

      Vymazat
    3. Ano, nechť zvířata přijdou a zlovolně potěší všechny, co čekali na pokračování thrilleru Srna:)
      Zahrádka dobrý. Zatím bez zranění, ony tedy sazenice kolíky ani nemají. Jen mi to letos nějak blbě leze, z mraku semínek jsem upachtěně naklíčila jen pár a tahám je z hlíny očima. Letos je to zatím takový umělý oplodnění než pořádně vitální rostliny.

      Vymazat
    4. Takze: vcera Kudrlinka nasla venku na zahrade ropuchu. A schovala si ji v pokojiku. Abych ji nevyhodila. Lepsi nez zablesenej jezek vloni!

      IK

      Vymazat
    5. Ropuchu? Malá holka?

      Váhám, jestli to je novej Konrád Lorenz, člen SAS, či kuchař Chesneau v Laosu.

      A.P.

      Vymazat
    6. Dala ji do kyblicku a prenesla do pokoje. Tak nevim, jestli si hraly na ultimate survival nebo masterchef, kazdopadne me malem ranilo!

      IK

      Vymazat
    7. Fuj! Tohle žábárium si jednou Žmur a jeho zlotřilí bratranci udělali na chatě. Chudák žába to tam "měla hezký", tzn. měla tam i kamínky, mech a hezké prostředí, kde mohla zemřít. Naštěstí byla včas propuštěna. Ale je fakt, že od prskavýho zablešence ropucha JE pokrok! Tak co bude příště? Sýkorka?:)

      Vymazat
    8. Sykorka byla taky vloni. Trosku ji pocuchal nas kocour, tak mela lazne v plastovem boxiku ze sady “maly veterinar”. Vcera jsem malem dovezla zajdu na narazniku ale nastesti byl rychlejsi.

      Chtela bych upozornit vsechny mestske zviratkomily ze tuto peci male veterinarky prezili vsichni obratlovci. I ti plysovi.

      IK

      Ps: taky jste si vsimli ze nejvic ochranari a biomatky zijou ve meste a v bytu? V mem okoli to je pravidlo bez vyjimek :(

      Vymazat
  7. V textu byl trestuhodně zanedbán Můj koňský deníček!

    Jinak soucítím - taky jsem svoje knížky zredukovala na úplný minimum... a stejně se furt množí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O koňském deníčku zase někdy příště, na tohle téma budu muset ještě trochu dozrát:))
      U mě už není kam se množit - náš byt je ta A.P.ho dóza na kafe napěchovaná k víčku...

      Vymazat