středa 3. srpna 2022

Koňský tábor: Naděje na konci hnojiště

 

Pamatujete ještě na post o holčičkách a koních? Někteří z vás mě utěšovali, že koňskou horečku vyléčí čas. Prý je to jak neštovice. Odpornej hnus, na kterej sice nezabírají ani antibiotika, ale časem to vybledne a zbydou jen jizvy.

Nevím, kdo z vás měl neštovice půl roku, ale u Čičman bohužel žádné vyblednutí lásky ke koním nepozoruji, právě naopak. Aktuálně máme přesně 4 dny do vypuknutí koňského tábora. Což si můžete v Čičmanině případě představit jako přípravu na kečuánské slavnosti slunce, při kterých naběhne do rituálního kruhu deset obzvlášť přitroublých lichokopytníků pod sedativy spolu s třiceti natěšenými holčičkami v tričkách horse love.

Čičman nenechala nic náhodě a sama si vygooglila výbavu, kterou označila za nezbytnou. Zkrátím to. I když vynechám značkové rajtky s autogramem žokeje Váni na zadku, lítáme v tom tak za patnáct tisíc. „Kellner koupil své dceři klisnu za 250 milionů, tak by ses mohl taky trochu plácnout přes kapsu“ mrkla jsem na Ema, který odešel do komory spořivě vyštrachat cyklistickou helmu a kolenní chrániče z kolečkových bruslí. Jako nový!

Coby levnější alternativu jezdeckého saka jsem Čičman navrhla můj kostkovaný blejzr do práce, případně motorkářskou kožárnu, co zdědila po Trudi od F. Rozbrečela se.

Potom přišly z tábora příjezdové instrukce, díky kterým jsem si udělala přesnější představu o účastnicích zájezdu. Jeden z bodů zakazuje vozit si na tábor větší množství šperků a hotovosti. Začalo ve mně znovu hryzat svědomí. Co když bude v autobusu vedle Čičman v děravých legínách sedět mladá Kellnerová? Anebo nedej bože její nafrněná klisna s povoleným menším množstvím diamantových piercingů v nozdrách?

Z obav mě vytrhla až Emova sestra s bohatým spektrem koňských zkušeností. „Nabal ji hodně tmavých věcí“. „Nebude na nich tolik vidět hnůj“, dovysvětlila mi, že opravdu nejde o elegantní fotky s vlající bílou hřívou.

Zbývající reálie mi vysvětlil synovec, který na koňském táboře byl – a považte, přežil ty věčně klopýtající a padající obludy i nonstop kouřící vedoucí, co kolem sebe plivou kousky plicních karcinomů.

„Ráno jsme přišli do stáje a vykydali hnůj“ vypráví Míša.

„Potom jsme je hrozně dlouho hřebelcovali a čistili od hnoje“ (tím se vysvětluje záhada koňského odpočinku. Místo spaní vyměšují, a pak válí sudy v hovnech).

„Když už jsme je konečně připravili, tak se na nich jely projet větší děti do lesa. Po návratu jsme s nimi mohli jezdit my. Půl hodinku v ohradě“ říká Míša smutně. Je to okamžik, kdy vám konečně docvakne, že to celý byl jeden velkej komplot – stejně jako když zůstanete po předváděčce sedět na zastávce autobusu s dekou za třicet tisíc. Nebo když se vám díky neposkvrněnému početí narodí syn a za vaší ženou chodí cizí chlápci s luxusními dárky.

 „Ale po obědě jsme se mohli podívat na pohádku Koník Kopýtko“ snaží se Míša najít i pozitiva. „Akorát jsme ji nedokoukali, protože jsme museli jít do stáje tahat vědra vody“ nadobro zabije pokus o dobrý konec.

Ale víte co? Pro mě je dobrý tak akorát. Naděje na vyléčení z koňské horečky nikdy nebyla tak blízko!






25 komentářů:

  1. To zní jako opravdu kvalitní koňský tábor :-D :-D Vedoucí si to zjevně uměli zařídit. Tak držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A koně taky! Právě přemýšlím, jestli jsem jen špatně nepochopila celou tu myšlenku. Možná jsou to právě koně, pro které se celá tahle akce pořádá a děti jsou tam v roli nižšího služebnictva pro jejich ničím nerušený komfort.

      Vymazat
    2. No konečně.

      Celá příroda si z nás udělala sluhy. Pšenici jsme rozšířili po celém světě my lidi. Jinak by se pořád placatila na blízkém východě. Rajčata jsou z Ameriky. Kdyby jsme je nedovezli my, tak jak by přeskočily Atlantik? Slepice jsou někde z Jihovýchodní Asie. Káva je z Etiopie - chtěla do světa, chtěla vidět Vietnam, Brazílii, Kolumbii. Krocan chtěl z Ameriky do Evropy.

      AP

      Vymazat
    3. A to jsme ještě nezmínili bakterie, který si z nás udělaly svý chodící líhně. Nebo roztoče, pro který jsme jen věčně naplněný spižírny mazu a odpadající kůže.

      Vymazat
  2. Tuším tam takovou tu klasickou churchillovskou trojkombinaci - krev, pot a slzy.
    Ale větší naděje bych asi pořád vkládal do toho času...
    Anebo(!)
    Slyšel jsem poučku pro rodiče, ať prej naučí své děti milovat koně a ony potom už nikdy nebudou mít peníze na drogy.
    ...předpokládám, že opačným směrem by to mělo fungovat taky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásný moudro, to by zasloužilo vyšít křížkovým stehem do záclony. Nevíš, kde pořádají heroinový kempy?

      Vymazat
    2. No to samozřejmě nevim. Hele ale co ten chlapík, co jste s nim onehdá byli na tý prochajdě bezdomoveckou Prahou? Matně si vzpomínám, že ten by mohl tušit, kde si správně vysmažit obvody...

      Vymazat
    3. Pravý, nefalšovaný heroinový kempy jsou v Afgánistánu.

      Pravý pražský nefalšovaný perníkový kempy třeba na Václaváku.

      Nákup na domáci kemp je třeba v Roxy klubu. Prodavači chodí až za váma.

      Vymazat
    4. Úplně je slyšim. "Čau, co tady chceš něco?"

      Vymazat
    5. Já zas úplně vidím tu noční stezku odvahy po Andělu, kde na tebe v parku za lavičkou vyskakují perníkový smažky a musíš projít po stříkačkách bosou nohou.

      Vymazat
    6. Svýho času jsem se po Andělu nacoural docela dost.
      ...nikdy jsem si nevšim, že by tam byl nějakej park...

      Vymazat
    7. Park s jehlama je spíš Arbesák.Na Andělu se pořád toulají nějací policajti.

      Ale na Václaváku je uprostřed podchod, kde si na schodech smažka píchala mezi špinavý prsty svých špinavých nohou. Policajti jsou napevno zaparkovaný nahoře a v podzemí je klid na zábavnou chemii.

      Vymazat
    8. Prý je tam nějaká vyhlášená šlehárna, ale nemůžu sloužit osobní uživatelskou recenzí. Možná tedy ten Arbesák. V podzemí Václaváku je toho klidu možná až moc - u některých exponátů pozná jen profík s fonendoskopem kvalitní heroinový výlet od klinické smrti.

      Vymazat
  3. A vis co je na tom nejlepsi, Psice? Je to pravda! Fakt si zaplatila sve dceri drahou odvykacku, pracovni tabor s vuni koblizku! Vzpominej na ni jak se marne snazi utahnout kolecko hnoje az budes otvirat lahvinku vina …

    IK
    Ps: nejdulezitejsi jsou samosebou gumaky!

    Jezis ja jsem tak skodoliba… na male dite… nemela bych se stydet?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měly bychom se stydět obě! Gumáky samozřejmě má, co se ještě tak balilo do pracovních lágrů? Lžička na řetízku kolem krku? Chlebík komisárek nebo snad štípací kleště na ostnatý drát, zašité do bundičky pro případný noční útěk?

      Vymazat
    2. Dve kila kostkoveho cukru. Bude jim uplacet male koniky az jim zcernaji zoubky a bude muset prijet konsky zubar. Coz pry fakt existuje…

      Uz ted se tesim na vyhodnoceni pobytu. Pro zaruceny vysledek nych pribalila zabky, hned navrch batuzku! IK

      Vymazat
    3. Potvrzuje to mou hypotézu, že ty dnešní koně mají fakt úplně všechno. Určitě i gynekologa! Ty žabky by mohla používat na plácání hovad, těch bude kolem kobyl taky požehnaně. Ale řeklo se dost škodolibostí.

      Vymazat
  4. Carovy 4 dcerky měly do šměrovaček zašitejch tolik diamantů, že to fungovalo jako pancíř. Nebylo by to pro ni ponižující? Snesla by to?

    AP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš, že vězňům v Osvětimi nebo v Shawshank bylo blbý utéct? Nemyslím si! Tady navíc může hned odcválat, jako když indiáni kradli koně...

      Vymazat
    2. Tak jo. Tak ji tam ty diamanty taky zašijte a pošeptejte jí, že když přijede dříve s koněm nebo jednorožcem, tak si ho bude moct nechat, jako pravá indiánská holka. :-)

      AP

      Vymazat
    3. Jasně, když už jsme vybudovali na panelákovým balkoně farmu, je to vlastně logický krok vpřed, osázet ji zvířaty. Navíc mají koně nejkvalitnější hnůj, to se bude na rajčata hodit.

      Vymazat
  5. Jedna známá si koupila k narozkám jízdu na koni. Posadili ji na hodnou kobylu, ta si řekla, že si vlastně neužila divokého mládí a vzepjala se a známou shodila. Ta se probrala až v nemocnici. Její první starost bylo, zda se chuděře kobyle nic nestalo. Tím chci naznačit, že některá postižení jsou neléčitelná. Nějak tuším, že si tam budou poměřovat, koho víc co bolí ze dřiny a kdo víc načichl koblížkama a ten pak bude za největšího frajera.

    Amišové v USA věří, že Bůh dává postižené děti k dobrým lidem. Tak jste nafasovali Čičman postiženou koňským syndromem. Přijměte to s pokorou vyvolených.

    AP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve finále se tedy vyplatí to s těmi kladnými povahovými rysy zas tolik nepřehánět, protože Bůh umí dobráky prokouknout ještě rychleji než somrové u nádraží a patřičně je odměnit.

      Vymazat
    2. Ano, podle hesla: "Jsou svatí mezi námi a ptáčci sedají na jejich ramena a serou na jejich košile."

      Vymazat
  6. Pozor, každá kobylka za 250 mega začínala kdysi začátečnickými rajtkami :-).

    OdpovědětVymazat